PROMĚNA Dr. Wayne W. Dyer

img_324283_main

Nabízím Vám výpisky z vynikajícího duchovního filmu, který se mne dotkl velice hluboko…

JE TO TAK… A JE TO NÁDHERNÉ….CO VÍC K TOMU ŘÍCI.. 

UČME SE, VNÍMEJME, PROCIŤUJME, OPAKUJME, NEZAPOMÍNEJME,

 PROMĚŇUJME SE KRÁSNĚ DO LÁSKYPLNÝCH BYTOSTÍ

TO JE NAŠE PODSTATA

Naprosto nepřipraveni vstupujeme do PODZIMU života. A co je horší, vstupujeme s chybnou představou, že naše pravdy a ideály nám budou sloužit jako doposud. Ale nemůžeme žít v podzimu života podle programu, jaký jsme měli na JAŘE. To, co bylo na jaře úžasné, bude nepatrné na podzim, a to, co bylo pravdou na jaře, stává se na podzim lží.

Přednáším o SMYSLU ŽIVOTA, O OBJEVOVÁNÍ VÝZNAMU V NAŠICH ŽIVOTECH.

Lidé se ptají: „Jaké je mé poslání, jak ho mám najít. Zdá se, že mi stále uniká, pořád stojím na místě.“

Vždy jsem cítil, že skutečným smyslem života je být šťastný, užívat si života, dostat se do bodu, kdy se nesnažíš dostat jinam. Spousty lidí se celý život snaží dostat jinam než jsou. Nikdy nedojdou k cíli.  Jeden ze způsobů, jak pochopit smysl života, je návrat k podstatě, čili najít svou vlastní přirozenost. 

Kniha „Změň své myšlenky a změníš svůj život“, která se zakládá na starém učení Lao-c´ a na knize Tao te-t´ing. Lao-c´ nám připomíná, že všechno bytí pochází z ne-bytí. Ježíš to v Novém zákoně řekl takto: „DUCH DÁVÁ ŽIVOT.“ Ve skutečnosti tedy nepocházíte ze svých rodičů. Všichni jsme přišli z toho místa, které se nazývá Duch. Když jsme se objevili na tomto světě, objevili jsme se tady z malinkaté kapky lidské protoplazmy, ze zrnka, chcete-li, a v tomto zrnku bylo obsaženo naprosto vše, čím jsme se později stali, a vše, co potřebujeme k životu. Jedna z nejdůležitějších metafor, kterou jsem kdy použil je, že během prvních devíti měsíců našeho života, od našeho početí až do okamžiku narození, bylo pro nás všechno zařízeno. Nemuseli jsme nic dělat, nemuseli jsme se trápit tím, jaká bude barva našich očí, nebo jak bude vypadat naše tělo. O všechno bylo postaráno, jenom jsme se odevzdali. Nazývám to „tah budoucnosti“. 

A táhne nás to právě tím směrem, pro který jsme předurčeni. Myslím, že nepřeháním, když řeknu, že pokud bylo zajištěno vše, co jsme potřebovali pro fyzickou cestu těla, proč by tam také nemohlo být zakódováno všechno pro zbytek naší pouti? Veškeré naše poslání už tam je. Celá naše osobnost tam je. Vše, čím se máme stát, nejen naše fyzické já, ale všechno, když se odevzdáme a necháme .. pak se narodíme a díváme se na to krásné malé stvoření jako rodiče, a řekneme: „Dokonalé dílo, Bože, dokonalé dílo! Nemohlo to být lepší. Ale od teďka si to bereme na starost my“.

Pak jsme obklopeni různými lidmi, naší rodinou, naší kulturou, ať jsme kdekoli, a všude nám začínají tvrdit, že nemůžeme věřit tomu, kým jsme. Musíme věřit čemusi mimo nás. Tak se vydáme na cestu ambice. Jakmile jednou řekneme: „teď se o to postaráme“, vložíme tam něco, uchopíme tuhle dokonalost a jednoduše Stvořitele vystrnadíme. A objeví se E-G-O. Tahle naše součást, ego, nám začne říkat, že nejsme dokonalé božské stvoření, součást Boha, z níž jsme vzešli. Říká něco jiného. Říká, že jsi tím, co máš. Začíná to hračkami, pak bankovními účty, a nakonec majetkem, který máme. Dřív než si to uvědomíme, si začneme vytvářet totožnost na základě našeho majetku. Začneme věřit, že čím více mám, o to cennějším jsem člověkem. Tak trávíme svoje životy tím, že zabředáváme svoje děti do kultury, která zdůrazňuje V-Í-C-E. Stává se téměř mantrou ega: „Musíte mít víc a víc!“ Čím víc toho máme, tím víc se bojíme, že se druzí pokusí vzít to, co máme, tím více trávíme času nad tím, jak to ochránit a jak to rozmnožit. Problém je, že pokud se ztotožňujeme s tím, co máme, a tyto věci zmizí, pak i to, kým jsme, zmizí.

Druhý aspekt ega je, že nejsme jen tím, co máme, ale jsme také tím, co děláme. A to, co děláme, nazýváme úspěchem. Ve světle myšlenky, že jsme tím, co děláme, nás pohltí myšlenka, že náš úspěch, naše hodnoty, naše ceny coby lidské bytosti se zakládá na tom, co všechno dokážeme. Takže musím vydělat více peněz. Musím dosáhnout povýšení. Musím soupeřit s každým člověkem, který se snaží získat to, co mám já. Učí nás to znovu a znovu a znovu.

Všichni mladí jsou takhle vedeni, neustále se nacházíme v soutěživé náladě. A my věříme, že v tomto světě se musí soupeřit. Toto nám říká ego. Třetí stránkou ega je představa, že jsem tím, co si o mně myslí druzí, že jsme svou reputací. Tohle je zvlášť důležité pro mladé lidi, kteří se učí, že se mají oblékat podle ostatních a pokud tě druzí lidé nemají rádi, pak s tebou není něco v pořádku. Pokud se tím necháme pohltit, pokaždé, když se otočíme, budeme někým jiným.

Toto platí zvláště pro ženy, hlavně v jejich vztahu k rodině. Ženy jsou často v naší kultuře a společnosti vedeny tak, že jediný způsob, jak můžou dosáhnout naplnění, je jak se chovají ke své rodině, jak se chovají jako dcera, jako matka a jako babička. Ačkoli to jsou důležité stránky života ženy, pokud si to takto vybraly, není to to jediné. Mnoho žen hluboko v sobě slyší volání, že mají dosáhnout něčeho velkého, něčím přispět. Častokrát tato volání přeslechnou. NEPŘESTÁVEJTE SVÉ VNITŘNÍ VOLÁNÍ VNÍMAT. NEIGNORUJTE SVOU ČÁST, KTERÁ VÁM ŘÍKÁ, ŽE JSTE SEM PŘIŠLY, ABYSTE VYTVOŘILY NĚCO OBROVSKÉHO, A ŽE NA TO MÁTE ZROVNA TAKOVÝ VLIV A ZROVNA TAKOVÉ PRÁVO JAKO KDOKOLIV JINÝ.

Potom se posunujeme do dalších fází ega, které mluví o něčem, čemu se říká ODLOUČENÍ. Ego velmi silně věří, že je odděleno od všech ostatních. Další stránka ega učí, že jsem oddělen od všeho, co mi v životě schází, od všeho, co bych rád měl. Nakonec nás ego učí nejohavnější chybu ze všech, že jsme odděleni od Boha.

Jednou z rovnic, které se naučíme na podzim svého života, když překročíme práh od smysluplného období je, že si uvědomíme, že pocházíme z nějakého Zdroje. Můžeme mu říkat Bůh, můžeme mu říkat Tao, to není důležité. A že tento zdroj je všude. Není místa, kde by nebyl. Musí být všude, protože vše tvoří. Vše pochází z tohoto zdroje. Pak musí být i ve mně. Neexistuje-li místo, kde není, musí být ve mně. A je-li ve mně, musí tady být ve všem, o čem si myslím, že mi v životě chybí. Pokud to víme, pak víme, že s tím, co nám v životě schází a co bychom rádi měli, jsme nějakým způsobem duchovně propojeni a jediné, co musíme udělat, je vymyslet, jak sami sebe nasměrovat tak, abychom s tím souzněli a uvědomovali si, že už jsme s tím propojeni.

Jediné, co je třeba udělat, je dovést sebe sama….

Říkali jsme, že když vkročíme do podzimu svého života, bereme si stejné myšlenkové pochody, které jsme se naučili na jaře, do svého života, a to: SOUPEŘENÍ, VYHRÁVÁNÍ, BÝT LEPŠÍMI NEŽ OSTATNÍ a snažíme se používat tyto pochody i na podzim svého života. A skončí to tak, že žijeme ve lži, protože to, co bylo pravdou na jaře, se na podzim stává lží. Problém je, že nevíme, jak vkročit do smysluplné fáze života. V tu chvíli se musíme naučit vrátit se do prvních devíti měsíců života od momentu našeho početí do momentu narození. Lao –c´o tom píše v knize Tao te- ťing „NECH SE VÉST“. Říká se, že Tao nic nedělá, že nenechá nic nedokončené. To je chvíle, kdy se musíme dostat do bodu, kde se můžeme odevzdat a dojít poznání, že nejsme sami, že budeme vedeni, že máme přirozenost a že jí můžeme důvěřovat. Není to něco, s čím musíme neustále bojovat, co musíme dirigovat. Doslova, Přemýšlejte nad tím. Raději se nechte vést, než abyste řídili vy. Ale jak překročíme do smysluplné fáze našeho života, začneme přemýšlet o naplnění dharmy, naplnění osudu, naplnění čehosi uvnitř nás, volání, které jen my můžeme v sobě cítit. Nikdo nám nemůže říci, co to je, ale pokud to cítíme a známe to, pak vítězení a snaha předčít ostatní jsou druhořadé v porovnání s nasloucháním tomuto hlasu a se smysluplným životem.

Polož si otázku: „ODKUD JSEM PŘIŠEL, KDO JSEM A JAKÝ JSEM?“ Místo, abychom se rozhodovali na základě toho, kdo skutečně jsme, z našeho opravdového já, rozhoduje za nás ego. Ego ti říká, co si máš myslet. Dějou se věci, které nás odvádí od objevení smyslu našeho.

Pokaždé, když rozhodne ego, začnou se nám dít různé věci, které nás odvádějí od objevení smyslu našeho života. A jak víš, že se rozhoduje tvé vyšší Já? Měřím všechno tím, jak se cítím. Jsi vystresovaný? Úzkostlivý? Plný strachu? Naštvaný? Máš ze sebe dobrý pocit? Cítíš, že tvoje bytí má smysl? Máš pocit, že tvůj život má nějaký smysl? Když jednáš na základě svého opravdového Já, blaženost je odpovědí.

(A co druhá stránka ambice? Točím filmy, a kdybych je netočil… nepomáhá mi v tom ego? Chci říct, kdybych šel s proudem, nikdy bych nic nenatočil). To je závěr, ke kterému si došel, protože vycházíš ze svého ega. Pravdou je, že  bys možná dělal ještě lepší filmy, kdybys vycházel z něčeho vyššího. Představ si sám sebe, jak žiješ, pracuješ a děláš všechno z pozice zvané DHARMA. To je duchovní princip, který předpokládá, že všechno má svůj smysl. A když žijeme v souladu s naším smyslem, našli jsme svou dharmu. Tvoje dharma je něco, podle čeho budeš žít. A místo abys neustále vycházel z ega, začneš říkat: „Toto je důvod, proč tu jsem. Tomu říkám volání, vnitřní volání.

Vše není možné pochopit najednou. Kousek po kousku. Pak to možná zkusit praktikovat. Postupně se to stane tvým způsobem života a začneš žít jinak.

(Kde najdu svou dharmu a co když ji nenajdu?) Tvoje dharma není něco, co někde najdeš. Tvoje dharma je něco, na co jsi neustále napojen, je to tvoje božské poslání, je to něco, s čím jsi propojena celý život. Ego nás od tohoto drželo stranou.

Jak mi tohle pomůže najít partnera? Nemusíš hledat partnera. Pokud budeš žít podle toho, o čem mluvím, pochopíš, že vše bude dokonalé a každý, kdo vstoupí do tvého života, do něj vstoupí v pravý čas. Jsi božské stvoření, dílo Boha, jsi duchovní bytost. Nepotřebuješ nikoho dalšího, aby ti to potvrdil.

Víš, byl jsem úspěšný, zajímaly mne peníze, prestiž. Problém je ego a tvoje připoutanost. Jsi upnutý na to, kolik peněz vyděláš, jak dobrý je tvůj film, a jestli všechno funguje tak, jak ti řekli, že by mělo. Když jsi připoutaný k věcem a ony odejdou, pak ztratíš svou totožnost. (ale to zní jako bychom tady mluvili o přežití?) Nemluvíme o přežití, mluvíme o proměně, o přesunutí se z jara našeho života, kdy je potřeba dělat vše z vnějších pohnutek, na vyšší stupeň v našem životě.

(Dobrá, jak nastane ta proměna?) Jak nastane ta proměna? Neustále svým posluchačům říkám, že když je pro ně něco nového a nikdy o ničem takovém neslyšeli, proměna se asi blíží.

Když velcí myslitelé mluví o spojení s Bohem, vyplývá z toho jedno téma: „BÝT V TICHOSTI“. Když všichni spí a když zmizí všechna rozptýlení když se cítíme, být sami se Zdrojem, to je chvíle, kdy jsme Zdroji nejblíže. Být sám se Zdrojem neznamená jen se cítit dobře. Jedná se o nové vědomí své vlastní božskosti a čeho je schopno dosáhnout. Je to o návratu do místa, odkud jsme přišli.

Citát od T.S. Elita to vystihuje:“ NIKDY NESMÍME PŘESTAT PÁTRAT“. Na konci našeho hledání dojdeme k místu, kde jsme začali a budeme tam poprvé.

Ano, lidé mě považovali za tzv. úspěšného. Mojí motivací bylo kolik peněz vydělám, jak bude vypadat nová smlouva, na jakém místě se umístím. No, myslím, že člověk začne měnit svou definici toho, co představuje úspěch. Můžeš být definován těmi parametry, ale existují i jiné způsoby, jak se na ně dívat. Ano, byl jsem úspěšný, ale uvnitř mne byla jedna část, která mi říkala: „JE TAM PRO TEBE NĚCO VÍC“. Psal jsem bestseller, ale uvnitř jsme se měnil. Bylo to volání po něčem jiném a viděl jsem, že s tam proměna v mém životě děje. A ta proměna byla více ve smyslu duchovna. Byla více ve smyslu vyššího vědomí. Začaly mě zajímat knihy od lidí jako Krišnamurtí a Muktánanda.

Musel jsem psát o tom, že je něco, čím žiju, co cítím, je to naprosto fascinující. Byl tam takový silný vnitřní pocit, že mohu nabídnout něco většího, že bych měl udělat něco, co neznamená dělání věcí, které už znám, co není jen dělání něčeho, u čeho vím, jak na to. Pamatuji si, když jsem prošel tou proměnou, ačkoli jsme měl trochu obavy, pamatuji si, že jsem se cítil asi nejsvobodněji za celý svůj život. Mou motivací nebylo, jestli si to lidé koupí, kolik peněz vydělám. Z toho všeho s staly vnější faktory, tj věci, které mě následovaly, místo abych se za nimi honil.

Člověk se dostane do bodu, kdy začne být veden něčím větším, než je on sám. Buď v harmonii s tím, proč tady jsi a buď v harmonii s Duchem, s Bohem, se Zdrojem. Zůstaň u toho. A jak u toho vydržíš, smysluplná fáze života začne být důležitější. Jakmile jednou přejdete do podzimu života, není možné se vrátit.

Myslím, že rodičovství neznamená, aby se děti o nás opíraly. Je to o tom, aby se opírání stalo nepotřebným, ony mají kompas. Nechť jdou podle svého vlastního kompasu. (ale co mám dělat se sebou, když nebudu zasahovat? ) nevím! Přemýšlejte někdy o hudbě, umění nebo něčem podobném..

Této proměně, tomuto posunu, od ambice ke smyslu, z jara do podzimu života, obvykle předchází něco, čemu říkáme kvantový okamžik. Kvantový okamžik odkazuje k vlastnostem něčeho, co Maslow nazval vrcholným zážitkem. První vlastností – jsou celkem čtyři je, že je velmi PRONIKAVÁ, JASNÁ. Druhou vlastností těchto kvantových okamžiků je, že PŘEKVAPÍ. Třetí vlastností je, že jsou DOBROTIVÉ. Člověk se při nich vždycky cítí dobře. Čtvrté jsou TRVALÉ. To znamená, že to není něco, co přijde a odejde oknem. Zůstává to s tebou navždy.

Pil jsem. Věděl jsem, že to musím změnit. Má proměna ve 4:05.  vzbudil jsem se a v místnosti byl jakoby vánek. Něco podobného jsem předtím nikdy nezažil. Vůně růží. Překvapilo mě, co se v tu chvíli dělo. Skoro jakoby nějaká síla převzala vedení a byl jsem naprosto fascinován. (takže když máš štěstí, tak se ti to stane?) nemá to nic se štěstím společného. 

V pravý okamžik, kdy jsi v jiném rozpoložení, v jiné životní fázi, se děje přesně to, co se dít má. Když jsi v životě dole, když si myslíš, že už to nemůže být horší, to jsou často zážitky, které potřebujeme, abychom se posunuli výše.

Večer jsem se styděl, když jsem usínal. Žena chtěla se mnou mluvit, ale já ne. Chtěl jsem mít pravdu. Té noci, ta zkušenost, mě nejen zbavila alkoholu, ale asi mi také zachránila život. Přetvořila můj život mnoha různými způsoby. A to jen proto, že jsem byl otevřený. 

Nejde čekat na osvícení. Tao mě naučilo jednu z největších lekcí: „BÝT JEMNÝ, PŘIZPŮSOBIVÝ A NECHTÍT VŠECHNO OVLÁDAT“. Jedna z nejlepších myšlenek Tao říká: „NECH SE VÉST“. (ale tys nic neudělal!) o to právě jde. Tam se chceme dostat, do bodu, kdy prostě necháme věci plynout. Někdy se tomu říká… „NECH BÝT A NECH BOHA“, tj. že dovolíš Zdroji, který skrze každého z nás neustále proudí, aby dělal a prováděl svá kouzla a ta kouzla budou vždy pracovat pro naše nejvyšší dobro, pokud se odevzdáme.  Když přestaneš řídit svůj život a necháš se vést, pokud se do toho bodu dokážeš dostat, nezůstane nic nedokončené. Všechno, co potřebuješ, tam bude.

Pro většinu z nás je to záhada, protože věříme, že my jsme ti, kdo musíme dělat všechno. Není zajímavé, že jsi měl všechno, cos potřeboval, v prvních devíti měsících života, proč tomu tak není po následujících 90 let? Protože se do toho mícháme.

Příběh Smrt Iv. Iljiče. II byl soudce, který žil v Moskvě. Jeden z nejvýznamnějších rysů této povídky je jeho vztah s manželkou, kterou v podstatě nenáviděl, protože nenáviděl svou práci a cítil, že ona ho do ní navedla a dotlačila, protože to bylo něco prestižního. Byl plný vnitřního vzteku a zlosti za to, co udělal. II ležel na smrtelné loži a jeho žena ho držela za ruku. Žena, kterou v podstatě nenáviděl celý život. Díval se jí do očí a jeho poslední slova byla: „Co když byl celý můj život omyl?“ a zemřel. Byl jsem tím velmi silně otřesen. Vzal jsem kousek papíru a napsal si poznámku: „Milý Wayne, neumírej, dokud máš svou hudbu stále v sobě“. A tím se řídím celý život.

Když umřeš, vrátíš se ke Zdroji a budeš v prostoru lásky. Ale Tao říká, že nemusíme umřít, abychom se tam dostali. Může zemřít ego a můžeme žít v tom prostoru dokonalé lásky i zde. Ta jasná, překvapující, dobrotivá a trvalá vlastnost, která je příznačná pro kvantový okamžik a která nás vede k proměně, je ve skutečnosti ukazatelem, že se vracíme zpátky ke Zdroji. Začínáme žít z Tao. Napojujeme se znovu na záměr. Slovo entusiasmus znamená v řečtině Bůh uvnitř. Když máte v sobě nadšení, entusiasmus pro něco, ve skutečnosti k vám promlouvá Bůh a říká vám: „Udělejte vše pro to, abyste na konci života nemuseli říkat to, co řekl Ivan Iljič: „Co když byl celý můj život omyl?“ nedokážu si představit větší tragédii než toto.

Synchronismus je spolupráce s osudem. Všechno se stane normou, kdy ego není hnací silou ve tvém životě. Začneš ve všech věcech rozpoznávat mocnou, organizující inteligenci, která s tebou a pro tebe pracuje, téměř jako bys ji uváděl do chodu pouze tím, že jsi spojen se svým Zdrojem. Osud, který se zdá jakoby byl na tebe uvalen něčím, mimo tebe již není hnací silou ve tvé životě. Jsi napojen na Zdroj a jakoby ti tato božská organizující inteligence, Bůh, Tao nebo jak to chceš nazývat, ti téměř říkala HRAJ HUDBU, KTEROU JSI SEM PŘIŠEL HRÁT A JÁ TAM BUDU, ABYCH TI POMOHLA PŘEKONAT JAKOUKOLI SVÍZEL NEBO PŘEKÁŽKU, KTERÁ SE TI OBJEVÍ NA CESTĚ. A svízelné to nebude, protože tě Zdroj podporuje.

Pořád musím myslet na to, jak jste mluvil o tom, že osud je na člověka uvalen. Víš, myslím si, že každý z nás má v sobě nějaké poznání. Říká se, že když si věříš, věříš vlastně té moudrosti, které tě stvořila. Je tam, aby nám řekla, kdo jsme a čím se máme stát.

Prožívají ženy a muži odlišně proměnu? Ano, ve skutečnosti je v tom velký rozdíl. Vyšla studie: „Okamžik, který obrátí vaše hodnoty vzhůru nohama.“ A má čtyři části: muži, ženy, před a po. Před kvantovým okamžikem byli všichni požádáni, aby uvedli největší priority svých životů. Od té nejdůležitější k té nejméně důležité. Pro muže nejdůležitější hodnotou, kterou se naučili, bylo bohatství, hromadění peněz. Vlastně to není tak velké překvapení, protože nás muže, když vyrůstáme učí, že naším úkolem je podporovat rodinu, že naším úkolem je jít kupředu. Druhou nejdůležitější hodnotou bylo dobrodružství, jít ven a dobývat svět… být chlap. Třetí byl úspěch. Jako muži jsme vychováváni v duchu toho, že jsme tím, co děláme, čeho dosáhneme, že jsme tím, co jsme schopni vytvořit. Čtvrtou hodnotou byl prožitek. Scházet se s kámošema, sbalit co nejvíc holek, užít si co možná nejvíce srandy. Pátou hodnotou bylo být respektován, a my muži víme, co to znamená: „Hele, dej si na mě bacha, kámo“. Když tě jako kluka nerespektují, dostáváš se do bitek. To jsou hlavní priority našeho života. Být oporou, vydělávat peníze, mít pocit dobrodružství, dosáhnout úspěch, užívat si a být respektován. V podstatě JARO našeho života.

Druhá část hodnot se týká hodnot po kvantové proměně. Stejné otázky, pouze o mnoho let později. Sledovali tento vývoj po dobu celého života. Hodnotou na 1.místě je duchovno. Nastal přesun od peněz k duchovnu, které předtím ani nebylo na seznamu. Prostě ho tam najdete. Mám tady seznam 15ti hlavních hodnot, není tam. Na 2.místě je osobní klid, méně úzkosti, méně stresu, chcete-li. Třetí je rodina. Rodina na prvním seznamu byla, ale někde dole. Co se po jednom z těchto okamžiků stane? Začneš se rozhlížet kolem a řekneš si: „Co je vlastně pro mě v mém životě důležité?“ další na seznamu je Boží vůle. To je ta, která říká: „Cítím, že mám nějaký smysl. Upřímnost je 5. vlastností. Ne upřímnost že nekradu, ale jak upřímný jsem jako muž, se svými pocity. Autentický! To jsou hlavní hodnoty pro muže. Takže když porovnáš ty před proměnou a po, je vidět, jak podstatná změna to je, jaká proměna se udála.

U žen je to ještě překvapivější. Před jedním z těchto kvantových moment je hodnotou č.1. rodina. A není to překvapující, protože ženy jsou v naší společnosti a kultuře vychovávány k tomu, aby byly dobrou matkou, dobrou dcerou, aby se staraly o rodinu, o děti a tak dále. Druhou hodnotou, což vás možná překvapí, byl smysl pro nezávislost, jakýsi pocit nezávislosti. Třetí byla kariéra. Ženy mají velmi často pocit, že nemají právo na kariéru, protože mají povinnost starat se o rodinu. Ale jedno se s druhým vůbec nevylučuje. Tím se chce říct, že za tím vším je něco více. Čtvrtou hodnotou u žen bylo zařadit se, být jako všichni okolo. A nakonec krása a tím se nemíní jen to, že je hezké být hezká, ale ženy se hodnotí podle vzhledu. (ono je to těžké, stále se učíme, že máme všechny okolo neustále uspokojovat. Jasně – fotky děvčat s úzkými pasy, s implantáty, se spoustou důrazu na make-up, na nošení správných značek, správných tašek a tak dále). Jejich hodnoty se radikálně změnily. Hodnotou č.1. žen po této zkušenosti je jejich osobní růst. Předtím se starala o všechny kolem, dělat tu správnou věc, zařadit se a teď najednou jde o to, jak rostu jako lidská bytost, jak vnímám sebe samou? Druhou je sebeúcta. Mám nějakou hodnotu? Jak sebe sama vnímám? Mám hodnotu jako člověk? Třetí jeduchovno, můj smysl pro spojení s něčím větším, než jsem já sama. A nakonec štěstí, toto opět předtím ani na seznamu nebylo. Bylo to na seznamu skoro úplně dole. Jak často byly ženy vychovávány k tomu, aby věřily, že jejich štěstí není nic důležitého, že mají dělat to, co dělat mají, místo aby cítily, že mají také nárok být šťastné. A potom jedna velmi zajímavá hodnota, říká se jí odpuštění. (to je dobré, protože můžeme odpustit všem lidem, kteří nám dali nesprávné informace o tom, co máme dělat). 

„KAŽDÝ PROBLÉM MÁ SVÉ DUCHOVNÍ ŘEŠENÍ“. Kniha se zakládá na modlitbách sv. Františka. Vize sv. Františka – najednou jsem cítil takový příliv energie jako nikdy předtím. Podat pomoc (postiženému) byla moje okamžitá reakce na to, co potřeboval a tehdy se stal ten zázrak. V jednom okamžiku jsem bez přemýšlení pomohl bližnímu, zapomněl jsem na sebe a jakoby se otevřely dveře, učitelé mě našli V jednom okamžiku jsem bez přemýšlení pomohl bližnímu, zapomněl jsem na sebe a jakoby se otevřely dveře, učitelé mě našli a řekli: „TADY TO MÁŠ“. 

Nejlepší, jak mít ty dveře otevřené, je nemyslet na sebe a sloužit. Je to vždycky o službě druhým. Ano, opravdu se mi přihodila zvláštní věc (zázrak, František, energie, síla, uzdravení kolene). K tomu nedochází, když zapojujete své ego. Zázrak – v tu chvíli jsem na své ego úplně zapomněl. Nebylo to tím, že bych byl tak skvělý a duchovní a tak výjimečný. Lidé si mylně myslí, že přitáhnou k sobě to, co v životě chtějí, ale já hluboce věřím, že to, co chceme, k sobě nepřitáhneme. Přitahujeme jen to, co jsme.

Neúspěch – film – fakt uvažuji o změně povolání – To je dobré znamení! Jak to? Vzdáváš to, to je dobrý. Tyhle věci se nedají vynutit.

Začal jsem hrát, když jsem byl velmi mladý. Šlo mi to samo od sebe. Pak jsem dospíval a začal víc vnímat lidi, kteří mě při hraní poslouchali. A začal jsem hrát víc pro ně, než pro sebe. Začal jsem se bát, že zklamu. A ta kjsem to udělal. Zklamal jsem všechny. Udělal jsem to chytře. Měl jem recitál a schválně jsem zahrál pár falešných not, abych je otestoval, jestli mě pořád budou mít stejně rádi. A v podstatě neměli. Pak jsem dost dlouho na pisno nesáhl. Bylo to šílené. Když uvážím, jak moc rád jsem hrál. Začal jsem IGNOROVAT, CO JSEM MĚL PŘED SEBOU.

Nic neslyšíš? Kapky deště. Počkej. Poslouchej.

Vymýšlíš si hudbu? Tak trochu jo, ale většinou ne. Je to prostě něco, co umím. Myslíš dělat muziku? Ne, to neumím. Myslím, že jen poslouchám. A pak hraju to, co slyším. Vůbec si to nevymýšlím. Samo se to vymýšlí. Samo od sebe? Přesně tak a já jenom hraji. Někdy jen stačí, když se ukážeš, zpozorníš a hudba přijde sama. Tvoje hudba přijde sama.

Ať hledáš v životě cokoliv, je to tady a pro tebe. Objeví se to, až bude potřeba, ve správný čas a na správném místě. Je to stále v tvé mysli. Cokoli potřebuješ k dokončení tohoto projektu, cokoli potřebuješ vytvořit, všechno je tady. Můžeš se připravit a pak tomu dát volný průběh. Je snadné uvěřit, že vše dopadne perfektně.

(Dobré ráno! Vstával jsem hodně brzo, prošel jsem si okolí. Co? Našel jsem nejúžasnější místo v s výhledem na oceán. Jsem nadšený. Skládám hudbu, dělám Tao).

Žijeme ve světě, kde je všechno možné.

Neexistují náhody, všechno je podporováno božskou organizující inteligencí. Je potřeba se dostat do místa, kde se nesoustřeďuješ jen sám na sebe. O věcech, které chceš pro sebe, začneš říkat: „Jak by je mohli mít jiní místo mě?“ to je realizace Boha. Jedna z věcí, která nastane, když se odpoutáš od svého ega je, že se posuneš od pocitu nárokování si k pocitu pokory. Uvědomíš si, že nemáš nárok na nic. To je řeč ega. Základní pravdou je, že musíš být tím, z čeho pocházíš. Jestli pocházíš z Božství, musíš být Božský. Když zvedneš ruce a řekneš: „Toto jsou ruce Boží“, tak co pak Bůh svýma rukama dělá? Bůh pouze dává, to je vše, co umí.

A tak se vaše myšlení „co můžu získat“ promění v „jak mohu nabízet, jak mohu sloužit“. Pokud tvoje pozornost není soustředěna na tvé ego, ale na dávání, vesmír na to zareaguje dáváním zpět. Vesmír se zeptá: „jak ti můžu posloužit?“ ale sám musíš napřed někde sloužit. Pak bude přechod dokončen. Až přejdeš do místa, kde není ego.

A jak se dostáváme do smysluplné fáze života, neznamená to, že už nemáme žádné ambice. Znamená to, že máme smysluplné ambice. Toužíme po jiných věcech. A nyní se naše touha transformovala ve smysl a musíme se naučit být POZOROVATELEM a USTOUPIT DO POZADÍ J. Začneme žít a věřit tomu, kam nás Zdroj vede. Přestaneme lpět na výsledku a tento odstup způsobí, že už nikdy více nebojujeme. Dovolí, aby k nám věci přicházely a už nebudeme osobou, která koná. Dovolíme jim, aby se samy projevily. BOJ JE PRYČ.

Lidé se mě neustále ptají, jestli má ego nějaký účel a já na to reaguji, že nemá cenu ho bránit. Ego je falešné já, a když ho bráníme, bráníme jen nějakou iluzi. Bráníte něco, čím ve skutečnosti nejste. Vaše skutečné Já je egu hodně vzdáleno. Každý z nás ví, že jsme sem přišli hrát hudbu, a přesto máme tendenci věřit, že jsme oddělené bytosti, že se musíme zařadit a že to je naší úlohou v životě. Nic z toho není pravda. K proměně může dojít mnoha způsoby. Může ji způsobit malá poznámka, shoda událostí, zvláštní událost, kterou jsme neočekávali. Může to být cokoliv, ale výsledek je vždycky stejný. UVĚDOMIT SI, ŽE TU NEJSME PROTO, ABYCHOM DĚLALI ZE ŽIVOTA STÁLÝ BOJ. JSME TADY, ABYCHOM SE RADOVALI A ŽILI V MÍRU. K tomu dojde na podzimu života.

Jsem jako chodící seznam, co musím udělat. Z 90 svého dne trávím zařizováním životů ostatních a řešením jejich problémů. Ale když maluji, někam cestuji. Cítím se napojena. Cítím požehnání. Uvědomila jsem si, že moje děti nemají ponětí o tom, KDO JSEM. Dokonce ani neví, co dělám. Chci tu zůstat aspoň o trošku déle (na pobřeží). Jasone (manžel), každá buňka mého těla tu chce zůstat aspoň o trošku déle. Potřebuji se PŘEORIENTOVAT. POTŘEBUJI NAJÍT CESTU ZPĚT A POTŘEBUJI K TOMU SAMOTU.

Pokud chcete ve svém životě vidět otevřené dveře, odpoutejte se od toho, co vám říká vaše ego a žijte z božského místa zvaného Duch a z toho, co Lao-c´ nazýval CTNOST. Podle něho existují čtyři ctnosti: úcta k životu jako celku, což znamená respekt. Druhou je upřímnost, což není nic jiného než čestnost. Třetí je jemnost, která se projevuje v našem životě jako laskavost. A čtvrtou je schopnost podporovat, což se projevuje jako služba, prokazování služby ostatním. To jsou 4 ctnosti. A Lao-c´ také chce, abychom podle nich žili.

Úžasný citát básníka Háfize říká, že ani po dlouhé době slunce nikdy neřekne zemi: Dlužíš mi. Představte si, co taková láska dokáže. Rozsvítí celý svět.

(Myslím, že „to“ začínám chápat). Pointa je v tom, že „to“ všichni nakonec pochopíme. V díle kurz zázraků je úžasný citát, kde Ježíš říká: „Jestli chceš být jako já, věda, že jsme všichni jedním, pomůžu ti. Chceš-li být jiný, než já, počkám, až si to rozmyslíš, a ty si to rozmyslíš.“ A skutečně, není to to nejdůležitější? Proč bychom měli umřít, abychom „to“ získali? Měli bychom být schopni „to“ získat ještě dokud jsme tady.

Nikdo si nemusí klást otázku: „Co je mým smyslem?“ Vždycky „to“ nalezne ve službě. Kdybys jen na jeden den mohl obrátit svou pozornost k tomu, abys učinil život někoho jiného lepším, kdybys takhle dokázal přemýšlet, takto přemýšlí Bůh. Je to velmi staré chápání věcí, ale stále má platnost. Dotknout se něčího života je cennější než jakékoliv peníze.

Věřit, že potřebuješ to, co nemáš, je definice šílenství. Myslet si, že nemůžeš dojít naplnění, dokud nedostaneš všechny ty věci, je opravdu ILUZE. Nepotřebuješ nic víc. Nezáleží na tom, co děláš. Můžeš být taxikářem, učitelem, dělníkem v továrně, manažerem. Důležité je, že se soustředíš na to, jak bys mohl sloužit. Přemýšlej o lidech, ke kterým jdeš, ať jsi kýmkoli na své cestě. Tímto způsobem můžeš řídit firmu, nebýt připoután k výsledku, soustředit pozornost na službu. 

Začneš žít svůj život v oněch ctnostech, jak můžu sloužit, jako mohu být jemný, jak mohu být ctihodný. Takto přemýšlet znamená, že tvůj život má smysl. Jaro ti vzkazuje, co můžeš a co nemůžeš dělat, jak tě společnost definuje. Ale v podzimu života, po proměně, jde o připojení se k energii, která se stará o vše, a my všichni jsme, prostě byli stvořeni. Zkus zastavit dýchání, růst nehtů. Žít ve ctnostech je vše, co je třeba dělat. 

Skutečně cítím, že něco jiného nás má na starosti, takže je to opravdu o odevzdání se něčemu, co je větší než my, k čemu jsme připojeni a co skutečně ovládá vše. Hluboko v každém z nás je místo, které se chce cítit naplněné, chce vědět, že můj život něco změnil, že zanechávám toto místo, tuto planetu, na které jsem žil, v lepším stavu, než když jsme sem přišel, že něčí život byl hluboce ovlivněn díky své existenci. Všichni toto chceme. Nemá to nic společného s věkem nebo nalezením sebe sama. Ať jste kdekoli, jakkoli staří, stačí jen jedna myšlenka, abyste změnili svůj život.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s