CHÁLÍL DŽIBRÁN – Prorok

gal-28967-orig

Tehdy řekla Mitra: Promluv k nám o LÁSCE

A Mustafa pozvedl hlavu, pohlédl na lidi a na ně padl klid. I řekl důrazným hlasem:  „Když vám pokyne láska, následujte ji, i když jsou její cesty tvrdé a strmé. A ovanou-li vás její křídla, vzdejte se jí, i když vás může zranit meč, skrytý mezi jejími perutěmi.

A když k vám promluví, uvěřte v ni, i když její hlas může rozmetat vaše sny jako severák, pustošící zahradu.

Neboť láska vás nejen korunuje, ale také přibíjí na kříž. Láská vám dává růst, láska však u vás dělá také průklest. Neboť jak vstupuje k vašemu vrcholu a laská vaše nejněžnější větévky, chvějící se v slunci, tak také sestupuje k vašim kořenům, lnoucím k zemi, a cloumá jimi.

Svazuje vás jako snopy obilí. Vymlacuje vás, aby vás obnažila. Prosívá vás, aby vás zbavila plev. Vymílá vás doběla. Hněte vás, dokud nezvláčníte.

A pak vás postoupí svému svatému ohni, abyste se stali svatým chlebem pro svatou hodinu Boha.

To vše má láska s vámi učinit, abyste mohli poznat tajemství svého srdce a v tomto poznání se stali zlomkem srdce Života.

Ale kdybyste snad ze strachu hledali jen pohodu a rozkoš lásky, pak by bylo pro vás lépe, kdybyste přikryli svoji nahotu a odešli z mlatu lásky do jednotvárného světa bez střídání ročních dob, kde se budete smát, ne však celým svým smíchem, a kde budete plakat, ale ne všemi svými slzami.

Láska dává jen sebe a bere jen ze sebe.

Láska neovládá, ani nechce být ovládána.

Neboť lásce postačuje láska.

Milujete-li, neměli byste říkat: V mém srdci je Bůh, ale spíše byste měli říci: Jsem v srdci Boha!

A nedomnívejte se, že můžete usměrňovat běh lásky; neboť láska, uzná-li vás toho hodnými, bude sama řídit váš běh.

Láska nemá jiné přání než naplňovat sebe samu. Ale milujete-li a musíte-li nezbytně mít nějaká přání, pak ať jsou to tato přání:

Roztát a být jako horská bystřina, zpívající svou píseň noci.

Poznávat bolest z přemíry něhy.

Být poraněn svým vlastním pochopením lásky, a krvácet dobrovolně a radostně.

Probouzet se za úsvitu s okřídleným srdcem a vzdávat díky za další den lásky;

Odpočívat v poledne a rozjímat o extázi lásky; vracet se večer domů s vděčností a pak usínat s modlitbou za milovanou bytost v srdci a s písní chvály na rtech.“7

Co nám povíš o MANŽELSTVÍ, mistře?

A on odpověděl:

„Spolu jste se zrodili a spolu buďte navždy. Buďte spolu, dokud bílé perutě smrti nerozpráší vaše dny. Buďte spolu i v mlčenlivé paměti boží. Ale ať jsou ve vaší pospolnosti prostory a nebeské vánky tančí mezi vámi.

Milujte se navzájem, ale nečiňte si z lásky pouta: nechť je láska spíše mořem, vlnícím se mezi břehy vašich duší.

Plňte si vzájemně své číše, ale nepijte z jediné číše. Dávejte se vzájemně ze svého chleba, ale nejezte vždy jen z téhož krajíce. Zpívejte, tančete a radujte se spolu, ale dopřejte jeden druhému, aby byl sám, právě tak, jak jsou samy struny loutny, i když se všechny zachvívají stejnou melodií.

Dávejte si svá srdce, ale ne proto, abyste si je vzájemně svěřovali do opatrování. Neboť vaše srdce může obsáhnout jen ruka Života. A stůjte při sobě, ale ne příliš blízko sebe: neboť pilíře chrámu stojí odděleně a dub neroste ve stínu cypřiše, ani cypřiš ve stínu dubu.“

A jedna žena, která držela v náručí nemluvně, řekla: Promluv k nám o DĚTECH

A on pravil:

„Vaše děti nejsou vašimi dětmi. Jsou syny a dcerami Života, toužícího po sobě samém. Přicházejí skrze vás, ale ne od vás. A třebaže jsou s vámi, přece vám nepatří.

Můžete jim dát svou lásku, ne však své myšlenky, neboť ony mají své vlastní myšlenky. Můžete dát domov jejich tělům, ne však jejich duším, neboť jejich duše přebývají v domově zítřka, který vy nemůžete navštívit dokonce ani ve svých snech. Můžete se snažit být jako ony, nepokoušejte se však učinit je podobné sobě. Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška.

Jste luky, z nichž jsou vaše děti vystřelovány jako živé šípy. Lučištník vidí na stezce nekonečna terč a napíná vás svou silou, aby jeho šípy letěly rychle a daleko. Ať napínání rukou lučištníka je pro vás radostí. Neboť jak miluje šíp, který letí, tak miluje také luk, který je pevný.“

gibran-5

Potom řekl boháč: Promluv k nám o DÁVÁNÍ

A on odpověděl:

„Dáváte málo, dáváte-li jen ze svého majetku. Opravdu dáváte, když dáváte ze sebe. Neboť co je váš majetek než věci, které chováte a opatrujete ze strachu, že byste je mohli zítra potřebovat?

A zítra, co přinese zítřek přespříliš starostlivému psu, zahrabávajícímu kosti do písku, v němž nezůstávají stopy, kdy běží za poutníky ke svatému městu?

A co je strach z nedostatku než nedostatek sám? Není obava z žízně, když vaše studna je plná, žízní neuhasitelnou?

Jsou takoví, kteří dávají málo z toho mnoha, co mají, a dávají to z touhy po uznání; a toto jejich skryté přání činí jejich dary nedobrými.

A jsou takoví, kteří mají málo a dávají všechno. Jsou to ti, kteří věří v život a jeho štědrost, a jejich pokladnice není nikdy prázdná.

Jsou takoví, kteří dávají s radostí a tato radost je jejich odměnou.

Jsou takoví, kteří dávají s bolestí a tato bolest je jejich křtem.

A jsou takoví, kteří dávají a nepoznávají v dávání bolest, ani v něm nehledají radost, ani nedávají z ohledu na ctnost.

Ti dávají tak, jak myrta v údolí vydechuje do prostoru svou vůni. Jejich rukama promlouvá Bůh a jejich očima se usmívá na zem.

Je dobré dávat, je-li člověk o to požádán, ale lépe je pochopit a dávat bez požádání. A pro toho, jehož dlaň je otevřena, je hledání někoho, kdo přijme jeho dar, větší radostí než dávání samo.

A je něco, co byste mohli odepřít? Vše, co máte, bude jednoho dne rozdáno. Proto dávejte nyní, aby doba dávání byla vaše, ne vašich dědiců.

Často říkáte: „Dal bych rád, ale jen těm, kdo si to zaslouží.“

Stromy ve vašem sadu to neříkají, ani stáda na vašich pastvinách. Dávají, aby mohly žít, neboť nedat znamená zahynout. Jistě ten, kdo je hoden toho, aby dostal své dny a noci, je hoden i toho, aby dostal od vás vše ostatní. A kdo si zaslouží pít z oceánu života, zaslouží si také, aby si naplnil svou číši z vašeho potůčku. A co vás odmění více než to, co spočívá ne v dobročinnosti, nýbrž v odvaze a důvěře přijímat?

A kdo jste, že by se lidé měli před vámi bít v hruď a sejmout závoj ze své hrdosti, abyste mohli vidět jejich mravní hodnotu nepřikrášlenou a hrdost zbavenou studu?

Hleďte především, abyste si sami zasloužili být dárci i nástroji dávání.

Neboť vpravdě je to Život, který dává životu, zatímco vy, kteří se pokládáte za dárce, jste při tom pouhými svědky. A vy, kteří přijímáte – a přijímáte všichni, neberte na sebe břemeno vděku, abyste nevložili jařmo na sebe i na toho, kdo dává.

Neboť být přespříliš pamětliv svých dluhů je pochybovat o velkomyslnosti toho, jehož matkou je štědrá země a otcem Bůh.“

Pak řekl oráč: Promluv o PRÁCI

A on odpověděl, řka:

„Pracujete, abyste mohli udržet krok se zemí a s duší země.

Neboť zahálet znamená odcizit se všem ročním obdobím a vystoupit z toku života, který plyne vznešeně a s hrdou pokorou k nekonečnu.

Když pracujete, jste flétnou, v jejímž nitru se šepot hodin mění v hudbu. A kdo z vás by chtěl být němou a tichou šalmají, když vše ostatní společně zpívá v souzvuku?

Vždy vám opakovali, že práce je prokletí a námaha neštěstí. Já vám však pravím, že svou prací naplňujete část nejzazšího snu země, která vám byla přisouzena, když se onen sen rodil.

Zabýváte-li se prací, milujete vpravdě život, a milovat prostřednictvím práce je důvěrně znát nejskrytější tajemství života.

Jestliže však ve svém trápení nazýváte zrození strastí a udržování těla prokletím napsaným na vašem čele, pak vám říkám, že jen pot vašeho čela může smýt to, co je tam napsáno. Říkali vám také, že život je temnota, a vy unaveni opakujete to, co hlásali unavení.

A já pravím, že život je skutečně temnotou, není-li v něm úsilí, a veškeré úsilí je slepé, není-li spojeno s poznáním, a všechno poznání je marné, není-li spojeno s prací, a všechna práce je planá, není-li spojena s láskou. Když pracujete s láskou, spojujete se sami se sebou, jeden s druhým a s Bohem.

Co to znamená pracovat s láskou?

Je to tkát látku z vláken odvíjených z vlastního srdce, jako by onu látku měl nosit ten, koho milujete. Je to stavět dům tak láskyplně, jako by tam měl bydlet ten, koho milujete. Je to sít semeno s takovou něhou a sklízet žeň s takovou radostí, jako by její plody měl jíst ten, koho milujete. Je to nabíjet vše, čemu dáváte tvar, dechem svého vlastního ducha, a vědět, že nás obklopují a pozorují všichni požehnaní mrtví.

Často jsem vás slyšel opakovat jakoby ze spánku: „Ten, kdo otesává mramor a nalézá v kameni tvar své vlastní duše, je vznešenější než ten, kdo kypří půdu. A ten, kdo se zmocňuje duhy, aby ji rozprostíral na plátno k zobrazení člověka, je víc než ten, kdo vyrábí sandály pro naše nohy.“

Já však pravím, a to ne ve spánku, nýbrž v plné bdělosti poledne, že vítr promlouvá stejně něžně k obrovitým dubům i k nejnepatrnějším stéblům travin.

Jen ten je veliký, kdo mění hlas větru ve zpěv vlastní láskou a radostí.

Práce je zviditelněná láska. A nemůžete-li pracovat s láskou, ale jen s nechutí, pak bude lépe, když opustíte své dílo, posadíte se u chrámových vrat a budete brát almužny od těch, kdo pracují s radostí.

Neboť pečete-li chléb lhostejně, pečete trpký chléb, který sytí hlad jen napůl. A nelisujete-li rádi hrozny, vaše nelibost nakape do vašeho vína jed.

A zpíváte-li třeba jako andělé a nemáte zpěv rádi, uzavíráte lidské uši hlasům dne i hlasům noci.“

Pak řekla jedna z žen: Promluv k nám o RADOSTI A ŽALU

A Mustafa odpověděl:

„Vaše radost je váš žal zbavený masky.

A tatáž studnice, z níž tryská váš smích, bývá často plněna vašimi slzami.

A jak by tomu mohlo být jinak? Čím hlouběji se vrývá žal do vašeho nitra, tím více můžete pojmout radosti. Což není pohár, v němž je vaše víno pohárem, jenž byl vypálen v hrnčířově peci? A není loutna, která konejší vašeho ducha týmž dřevem, které bylo opracováno nožem?

Když jste veselí, nahlédněte hluboko do svého srdce a shledáte že to, co vám dává žal, je zároveň to, co vám dává radost.

A když jste sklíčeni, pohlédněte opět do svého srdce a uvidíte, že ve skutečnosti lkáte jen pro to, co bylo vaším potěšením.

Někteří z váš říkají: „Radost je větší než žal“ a jiní říkají: „Ne, žal je větší.“

Já vám však pravím, že radost a žal jsou neoddělitelné. Přicházejí společně, a usedne-li jeden z nich s vámi k vašemu stolu, pamatujte, že druhý spí na vašem loži.

Ve skutečnosti jste jako váhy zavěšeni mezi žalem a radostí.

V klidu a v rovnováze jste, jen když jste prázdní. Když vás strážce pokladu zvedá, aby zvážil své zlato a stříbro, tu musí nutně vaše radost nebo žal stoupat či klesat.“

I pravil řečník: Promluv k nám o SVOBODĚ

A on odvětil:

„U městských bran a u vašich krbů jsem vás viděl vrhat se na zem a uctívat vlastní svobodu a ponižovat se tak, jak to činí otroci před tyranem, kterého velebí, třebaže se zabíjí.

Ba viděl jsem v chrámovém háji a ve stínu citadely nejsvobodnější z vás nosit vlastní svobodu jako jho a pouta. A mé srdce krvácelo. Protože svobodni můžete být jen tehdy, když se vám i sama touha po hledání svobody stane jhem, a když přestanete mluvit o svobodě jako o cíli a naplnění.

Budete svobodní, ne až vaše dny budou bez starostí a vaše noci bez touhy a zármutku, ale až starosti, touhy a zármutek opásají váš život a vy se nad ně povznesete nazí a nespoutaní.

A jak jinak se můžete povznést nad své dny a noci, než když zpřetrháte řetězy, které jste na úsvitu svého poznání ovinuli kolem své hodiny polední? Vpravdě to, co nazýváte svobodou, je nejsilnějším z oněch řetězů, i když se jeho články na slunci třpytí a oslňují váš zrak.

A nejsou to, co byste chtěli odhodit, abyste se stali svobodnými, jen úlomky vás samých?

Je-li zákon, který byste chtěli zrušit nespravedlivý, pamatujte, že je to zákon, který jste napsali svou vlastní rukou na své vlastní čelo.

Nemůžete jej vyhladit tím, že spálíte své zákoníky, ani tím, že umyjete čela svých soudců, neboť na to by vám nestačilo ani celé moře.

A chcete-li svrhnout s trůnu tyrana, hleďte nejprve, abyste odstranili trůn, který jste mu vybudovali ve svém nitru.

Neboť jak může tyran vládnout volným a hrdým, není-li tyranie v jejich vlastní svobodě a stud v jejich vlastní hrdosti?

A chcete-li se zbavit starosti, pamatujte, že jste si ji spíše vy sami zvolili, než aby na vás byla vložena. A chcete-li zahnat strach, pamatujte, že sídlo strachu je ve vašem srdci, ne v rukou toho, koho se bojíte.

Ve skutečnosti všechno ve vašem nitru je v neustálém poloobjetí, žádané i obávané, odporné i chované v lásce, pronásledované i to, čemu byste chtěli uniknout.

To vše se ve vás pohybuje v nerozlučných dvojicích jako světla a stíny.

A když stín zbledne a zmizí, světlo, které zůstane, se stane stínem jiného světla. A tak když vaše svoboda ztratí svá pouta, stane se sama poutem ještě větší svobody.“

gib8_thumb

Pak pravila jedna z žen: Promluv k nám o BOLESTI

A on řekl:

„Vaše bolest je praskáním skořepiny, která uzavírá vaše poznání.

Tak jak musí prasknout pecka plodu, aby se jádro mohlo dostat na slunce, tak vy musíte poznávat bolest.

Kdybyste dokázali udržet svá srdce v údivu nad každodenními zázraky svého života, vaše bolest by se nezdála být méně hodná podivu než vaše radost; a přijímali byste proměny svého srdce stejně, jak jste vždy přijímali proměny ročních dob, plynoucích nad vašimi poli.

A s jasnou myslí byste bděli v zimě svého soužení.

Mnoho ze své bolesti jste si zvolili sami. A lék, kterým vaše choré já léčí lékař, jenž je ve vás, je trpký. Proto důvěřujte lékaři a pijte jeho lék mlčky a pokojně. Nebo jeho ruka, až těžká a tvrdá, je vedena jemnou rukou Neviditelného, a číše, kterou podává, ač pálí na vašich rtech, byla vytvořena z hlíny, již Hrnčíř zvlhčil svými svatými slzami.“

Pak řekla kněžka: Promluv k nám o MODLITBĚ

A on odpověděl, řka:

„Modlíte se ve své úzkosti a bídě; kéž byste se také modlili v plnosti své radosti a ve dnech hojnosti.

Neboť co jest modlitba než to, že se rozpínáte do živoucího prostoru?

A je-li pro vás útěchou vylévat do prostoru svou temnotu, nechť je vám též radostí vylévat tam i svítání svého srdce. A umíte-li jen lkát, když vás duše volá k modlitbě, měla by vás k ní stále pobízet, byť byste i plakali, až byste jednou přišli se smíchem.

Když se modlíte, povznášíte se, abyste se v prostoru setkali s těmi, kteří se modlí v tutéž dobu, a s nimiž se nemůžete setkat jinak než v modlitbě.

Proto nechť návštěva onoho neviditelného chrámu je pro vás jen vytržením a sladkým obcováním.

Neboť kdybyste vstupovali do chrámu jen proto, abyste o něco žádali, nedostanete to, a kdybyste do něho vstoupili, abyste se pokořili, nebudete povzneseni, by i kdybyste do něho vstoupili, abyste prosili za dobro druhých, nebudete vyslyšeni.

Stačí, že do neviditelného chrámu vstoupíte.

Nemohu vás učit, jak se modlit slovy. Bůh naslouchá vašim slovům, jen když je sám vysloví vašimi rty. A nemohu vás učit modlitbě moří, lesů a hor. Ale vy, zrození z hor, lesů a moří, můžete najít jejich modlitbu ve svém srdci, a když budete naslouchat v klidu noci, uslyšíte je tiše říkat: „Náš Bože, který jsi naším okřídleným já, je to tvá vůle v nás, která chce.“

Je to tvé přání v nás, jenž si přeje.

Je to tvé úsilí v nás, jež by chtělo změnit naše noci, které jsou tvé, ve dny, jež jsou rovněž tvé.

Nemůžeme tě o nic žádat, neboť ty znáš naše potřeby dříve, než se v nás zrodí.

Naší potřebou jsi Ty; a tím, že nám dáváš více sebe, dáváš nám všechno.“

pain_thumb

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s