Cestování

Miluji cestování.. Australský kontinent Nový Zéland je mým duševně druhým domovem 🙂 Těším se znovu, až vstoupím na půdu této překrásné milované země… 

0_118f73_e1f4d791_orig

 

 

 

 

„Cesta Martiny Reitingerové za poznáním na opačnou stranu zeměkoule aneb vzhůru k protinožcům na Nový Zéland“

dsc_0439

…a tak se tak přihodilo. Jednoho krásného dne jsem hledala únik před civilizací, unavená ruchem, vzruchem, tlakem, smogem a tím vším, před čím člověk občas potřebuje uniknout. Rozhodla jsem se zdolat vrchol severních Čech, náš krásný Ještěd. Vrchol ten den zdolávalo jen pár turistů a cyklistů, obdařeni vzájemnými přátelskými úsměvy. Omámená nádherným prosluněným dnem jsem zdolávala vrchol o to radostněji. Je vám prostě líp. K ještě lepší atmosféře přibylo setkání s velmi rozesmátou skupinkou. Bude to asi tím, že jsem člověk přátelský a otevřený, a tak jsem se chopila pozdravu i zde. A ejhle, skupinka horolezců z Nového Zélandu. Waw! Skupinka nadšenců, která cestovala tři měsíce po Evropě. Krásná dlouhá dovolená. Oni opití nádherou českých lesů, já opitá jejich přátelskostí. Konverzace probíhala v takové kráásnéé, pohodové, vzájemné symbióze. Po asi hodinovém klábosení jsme se vydali každý svým směrem, já zvesela nahoru, oni zvesela dolů, majíc v baťohu vzájemné kontakty. Za několik dnů jsem se chopila poptávaného průvodcovství a provedla je Brnem, za několik týdnů i Německem. Báječně strávené dny sportem, prodchnuté výborným společným humorem a zkrátka nadšením ze života.

A tak se přihodilo, že „slovo dalo slovo“

Za pár týdnů jsem přijala pozvánku na třítýdenní toulky po jižním ostrově Nového Zélandu. Pobalila jsem bágly a vyrazila. Psal se rok 2013, měsíc srpen. V Čechách tropy, na Zélandu období zimy. Ovšem období zimy není na Zélandu takovou zimou, jakou si představujeme u nás. O tom všem ale později.

dsc_0068

Lety jsou možné z různých míst a přes různé kontinenty, má volba byla Praha, Dubaj, Melbourne, Auckland, Nelson. Šestihodinový let do Dubaje utekl jako nic, seděla jsem se super upovídanou a „vyřechtanou“ Američankou. Letiště Dubaj patří mezi nejluxusnější letiště na světě, také největší svou plochou. Pro zajímavost měří jako 359 fotbalových hřišť. Architekti se tu skutečně vyřádili, takže moje zrcadlovka pořád cvakala. V letištní hale jsem navštívila tzv. Marhaba service, kde je možné strávit za poplatek 4 hodiny v nerušené, příjemné restauraci s neomezeným množstvím jídla a pití. Píchnutá sluchátka v uších, poslech Norah Jones, příjemná knížka v ruce, nožky hozené na křesle, mladý Ind stále s úsměvem nosil nějaké dobroty, říkala jsem si: „not bad“. Ale můj cíl byl Zéland. Další let do Melbourne trval přes Indický oceán 15 hodin. V Melbourne příjemná 1,5 hodinová pauza na palivo a nástup nových cestujících. Pak už „jen“ necelé čtyři hodinky a doletěli jsme na severní ostrov Nového Zélandu, mezinárodní letiště Auckland. Ale já byla pozvána na jižní ostrov, tudíž další přestup do místního malého letadélka a za pěknou 1,5 hodinu jsem už byla na místě jižního ostrova, na letišti Nelson.

dsc_0696

„No stress“

Místní posun času, +10 hodin, mne nijak nezmátl, neb jsem dopředu naplánovala spánek až na poloviční cestě z Dubaje do Melbourne, a tak jsem byla plně přenastavená, funkční a čilá. Na letišti mne už čekali přátelé. Bylo to krásné a srdečné přivítání. Ono už totiž tu přátelskou „pecku“ dostanete na letišti od úplně cizích lidí, prostě se na vás všichni smějí, všichni si povídají, mají radost ze života, pozorují létající ptáčky v letištní hale, což jim způsobuje nádherný úsměv ve tvářích, prožívají ve svém nitru blahodárný klid, zkrátka „no stress“. 

A tak začíná má dovolená. Přenastavena časově a duchaplně přítomna prožít hluboká poznání. Zima na Novém Zélandu představuje denní teplotu v rozmezí 10° až 18° Celsia, v noci zhruba 5° Celsia.  Takže přes den lehká mikina, stromy kvetou, čistě modrá obloha nabízí nádherné pohledy spolu s Tasmanským mořem z jedné strany, z druhé strany Pacifickým oceánem, blankytnými až tmavomodrými jezery, zasněženými vrcholky Alp, průzračnými řekami, a to vše doprovázené zpěvem místních ptáků kiwi a především v tomto období úplným minimem turistů, tzn. báječným klidem.


„3000 kilometrů, víno a přírodní palačinky“

dsc_0475

Program jsme měli nabitý, a protože necelé tři týdny jsou na Nový Zéland skutečným minimem, vyrazili jsme za poznáním hned druhý den. Prvním plánem byla dvoudenní, asi 42 kilometrová túra s batožinou na zádech napříč národním parkem Abel Tasman. Dlouhé pláže se zlatavým pískem, nádherná pobřežní skaliska, vysoké kopce, úžasné zátoky, typické kapradinové stromy, známé stromy kauri. Noc v kempu u zálivu Bark Bay ve stanu, jen naše skupina a dva němečtí sourozenci s mořským kajakem. Bez přetlaku turistů. Po celém národním parku čisté toalety, nikde žádné odpadky, v kempu nachystané dřevo na oheň. Nádhera a slunce svítí.

dsc_0807

dsc_0775

Nový Zéland je vyhlášený díky mnoha prosluněným dnům v roce, svým vinicím a také chmelnicím, a tak po náročné túře došlo i na lehkou ochutnávku vín v soukromém vinařství u městečka Upper Nelson. Nevynechali jsme ani návštěvu města Nelson, kde překvapivě žije mnoho Čechů, návštěvu katedrály Christ Church, královské zahrady, městského historického muzea, ZOO, ale i vybudovaného historického městečka, ve kterém jsme se pokochali ukázkou historických domů s různými řemesly, jako je ševcovství, pošta, řezbářství, apatika aj. s figurínami, připomínajícími voskové figuríny londýnského muzea Madame Tussauds. Tady se zastavil čas. Abychom protáhli nohy, vyšlápli jsme si nejvyšší vrchol nad městem s názvem Nelson Butanical Hill. Odtud jsme si vychutnali krásný výhled na město a zátoku Tasman bay. Procházka po pláži Tahunanui naskýtala také úžasnou pohodu. Necháváte se ovívat příjemným vánkem a prohřívat zářícím sluníčkem, odraz paprsků se leskne v moři. Krásné. Oblast Rabbit Islandu nabídla také velmi příjemnou a poklidnou procházku po pobřeží, ale i provoněným, převážně borovicovým lesem. 


Další dovolenkové dny jsme trávili cestováním po takřka celém jihu ostrova, autem jsme ujeli zhruba 3000 kilometrů. Část cesty vedla vnitrozemím, kde jsme se kochali opět překrásnými přírodními scenériemi Nového Zélandu. Tento ostrov se pyšní chovem ovcí, koz, krav, spatříte i jeleny, koně. Směr na  Westport a po západním pobřeží už na další národní park Punakaiki Rocks. Pobřeží je velmi obdivuhodné svými vápencovými vrstvenými skalami. Vrstvy neboli tzv. palačinky jsou způsobeny silným tlakem na střídající se tvrdé a měkčí vrstvy sedimentů. Zažili jsme příliv a nebyli tudíž ochuzeni o tryskající gejzíry v dutinách skal, které jsou vyhledávanou atrakcí v těchto místech. Další zastávkou bylo historické muzeum Shantytown u městečka Greymouth. Zde jsou ukázky těžby zlata, dřeva, projeli jsme se i parní lokomotivou s výkladem o historii těžby v této lokalitě. Hokitika byla další zastávkou s úžasnou scenérií stejnojmenné řeky Hokitika. Navštívili jsme především vyhlášený rodinný podnik Jade s největší sbírkou drahokamů – surových nefritů na Novém Zélandu. Šperky zde můžete zakoupit či si je i objednat na zakázku. Je možné se přímo podívat, jak se šperky vyrábějí. Další den jsme se už těšili na vysněné památné místo světového dědictví UNESCO –  Franz Josef Glacier, kde byla natočena pasáž z filmu Pán Prstenů a Fox Glacier.

Fox Glacier je ledovec dlouhý úžasných 13 kilometrů a vysoký 2600 metrů. Je napájen čtyřmi alpskými ledovci. Odliv ledovce tvoří řeku Fox, která je průzračně čistá, osvěžující, jakož i ostatní novozélandské řeky. Další zastávkou bylo místo Wanaka, kde se opět nabízí nádherné pohledy na jezera Wanaka a Hawea. Při našem poznávání jsme nemohli vynechat ani městečko Queenstown, které se zrcadlí v zátoce s křišťálovou vodou jezera Wakatipu. 

dsc_0578

V tomto krásném malebném městečku jsme navštívili především kotviště s více než 100 let starým parníkem jménem TSS Earnslaw. Nádherné panorama nad městečkem se naskýtá díky visuté lanové dráze, kterou se vyšplháte až na horu Ben Lomond, 1748 m n. m. My jsme měli tento den zataženo, a tak jsme se rozhodli pokračovat autem do lyžařského centra Coronet Peak, na vrcholky hor nad městem, kde si nadšení lyžaři užívali ještě zbytky sněhu. Další zastávkou bylo městečko Kingston, kde jsme navštívili přátele, přenocovali a já měla úžasnou možnost pozorovat nahánění ovcí. 235 ovcí, 5 psů a každý pes slyšel na jiný pískot. Koordinovaně, s určitou ladností zahnali ovce domů. Co se týká novozélandských psů, všichni farmáři mají psy. Ale ti psi jsou taky tak přátelští, stejně jako lidé… Další den jsme pomalu kola auta stáčeli zpět a kochali se alpským pohořím a úchvatným nejvyšším vrcholem novozélandských Alp, ledovcem Mount Cook, tyčícím se do výšky 3755 m n. m. a opět, opět úžasnými jezery, každé s ochutnávkou zcela jiné barvy.

dsc_0661

Odtud podél pobřeží Pacifiku dál do městečka Christchurch. Nedávno tu bylo silné zemětřesení, což není na Zélandu nic neobvyklého, proto se také převážně staví přízemní domy. Centrum bylo hodně poničené, a proto jsme pokračovali dál, do městečka Kaikouru. Toto městečko nabízí úžasné přírodní krásy, procházku po pobřeží, bezprostředně hrající si lachtani na pobřeží mne zcela uzemnili, byl to skutečně nádherný pohled. Rackové, co vám zobou přímo z ruky a ničeho se nebojí.


“Neskutečná pohoda, která ale musí skončit…”

Na celém ostrově vládne blahodárný klid, bezprostřednost, ale i pokora, úcta k přírodě, k životu, k lidem. Jeden den jsme od turistiky odpočívali a vyrazili do místního fitness. Mne zaujal můj oblíbený spinning, vcelku jsem si ho do sytosti užila. Pohorky na nohách, místo cyklistické láhve půjčenou malou termosku, ale tady nikdo nic neřeší. Abychom málo necestovali, navštívili jsme další den městečko Blenheim, které patří k nejslunnějším místům ostrova, také přístav Picton, odkud se lodě plaví na severní ostrov do městečka Wellington. Neopomněli jsme navštívit ani cíp jižního ostrova, Cape Farewell s proslulou zlatou pláží a ani nejproslulejší místo Zélandu Wharariki s bílými písečnými dunami a opět pohrávajícími si lachtany.

dsc_0791

Na tomto místě jsem skutečně tančila blahem, je to snad i božské místo. Na závěr dovolené jsme ještě zdolali vrchol Sant Arnaud, mohutně se tyčící nad jezerem Rotaiti, ale to už pěšky a s batožinou.

Dovolená končí, ale poznávání, to obohacující poznávání všeho krásného kolem nás – ať jsme v Čechách, na Slovensku, v Americe nebo na Zélandu – to nekončí. Kdekoliv můžeme poznávat a s velkou pokorou a úctou k přírodě přijímat. Pak už záleží jen na nás, co přijmeme a co ze svého srdce vydáme. 🙂 

Martina Reitingerová

Doporučený odkaz na Nový Zéland:

CK Oldřich Thér

dsc_0290