Eduard Tomáš – Cestami sebepoznání

Přemítám očima v knihovně a přemýšlím, kterou další mistrovskou knihu bych Vám přiblížila:-) 

Toužím Vám vybrat knihu opět s nesmírnou hloubkou, srdíčkem napsanou, s citem podanou, čtivou a přesto velmi snadno uchopitelnou..

Stále přemýšlím a vracím se na začátek své duchovní cesty..

A tím začátkem je, dle mého mínění, nesporná souvislost s poznáváním sama sebe:-) 

 Úryvky z knihy CESTAMI SEBEPOZNÁNÍ od mystika, jogína pana Eduarda Tomáše.

“Začtěte se, prosím, a po chvilkách přemýšlejte svým srdcem nad hloubkou Eduardova slov”  …. 

HLEDEJME SKRYTÝ POKLAD V NÁS

V každém člověku je něco, co je vlastním prazákladem jeho života, míru a štěstí. Něco, čeho si člověk normálně ani není vědom.
A přesto každý po štěstí touží, ale bohužel hledá je často někde jinde, než ono skutečně je. Jakoby měl obrovský zlatý poklad a nevěděl o něm.

Každý člověk ho nosí v sobě. Někteří mu říkají království nebeské, jiný átman, tao, nirvána anebo i duše. Ale mnozí nemají ani chuť věřit, že by vůbec něco takového bylo. Ve škole je přece kdysi učili, že nic podobného neexistuje, že jsou to jen báchorky idealistů. Duši přece nikdo nikdy neviděl. To je sice pravda. Ale nejen proto, že ji hledal jinde. Pak mu ovšem existence duše uniká, že si ani nepovšimne, že ji vůbec má. A nakonec ji zapře jako Petr Krista. To se stalo milionům lidí na této planetě.

Ale přece jen se s duší člověk občas shledá, ať chce nebo nechce. Jenomže obvykle když už je trochu pozdě. Na přechodu života, mezi životem a smrtí, může na okamžik každý poznat prazáklad svého života, nebo v něm i setrvat. Ale když o něj celý život nestál, obyčejně nepostřehne tuto možnost vnitřního kontaktu a ona mu ve vteřině unikne. V životě se člověk s tímto vnitřním kontaktem také setká, ale jen velmi zřídka a sotva na pár minut. Řeknu vám, jak to vypadá.

Zažili jste někdy z ničeho nic krásnou náladu? Pocit míru, uvolnění, osvobození – a třeba jen na malý okamžik?

Tak to je právě ono. Aspoň z jisté části je to ono. A člověk si vždycky přeje, aby to co nejdéle zůstalo, pokud možno trvale, ale to se mu, bohužel, nikdy nepodaří. Dokud neví a nepozná, jak to provést a kde by vlastně měl své štěstí hledat. Či vlastně, kde a jak je opět najít. A protože je nehledá soustavně a taky ne vždycky doopravdy, nedaří se mu to. Proto bývá život lidí často velmi nudný, nedokonalý, plochý, někdy i smutný a šedivý. To platí pro většinu lidí na tomto světě, bohužel. A člověk to pak zahání všelijak. I pochybnými zábavami nebo pitím nebo zbytečnou činností a někdy dokonce i drogami.

Někdy ovšem člověk také zažívá opravdové štěstí. To když se třeba na chvíli odosobní, ztiší a vnitřně povznese, třeba při pohledu na vzdálený obzor nebo na tichou noční oblohu plnou hvězd nebo i při nenadálém úleku a strachu a také při velké, opravdové a hluboké lásce člověka k člověku. Tyto zážitky vnitřního štěstí a blaha bývají často nahodilé a někdy i neúplné. Nikdy, bohužel, to nebývá trvalé, vždycky jen dočasné. Věřte mi, že pokud vůbec člověk může v tomto životě zažít takové nahodilé chvilky opravdového štěstí, že jsou to vlastně jen zbytky z bohatého stolu naší duše.

Stoprocentní kontakt s živým prazákladem našeho života je přece jenom něco jiného. Je nesmírně inspirující. A žádná představa o něm není dostatečná. Slovy se nedá popsat stav, v němž se nachází člověk, který poznává pravdu…

Co je to pravda? Na tuto otázku, když mu ji položil Pilát, i Ježíš mlčel. Protože je to opravdu nepopsatelná a taky nepředstavitelná zkušenost. Živý jas a mír o nás i o světě, jako když mocný vítr foukne do pápěří. A je to i největší dobrodružství našeho života.

Stále se díváte jen ven a nikdy dovnitř. A proto nyní obraťte svou pozornost do duchovního srdce. To je tam, kam mimoděk ukážete prsty pravé ruky, když řeknete “já”, čili na střed hrudi, maličko doprava. A uvědomte si ještě jednou, že opravdu nejste jen tělem ani jen myšlenkami nebo city a položte si do tohoto místa vpravo od středu hrudi, do svého duchovního srdce, tichou otázku: “Kdo jsem vlastně já?” Na tuto otázku si neodpovídejte. Jen se stále tiše soustřeďte na myšlenku “já” ve formě citové oddanosti nekonečnému JÁSTVÍ, z něhož tato myšlenka pramení.

Tento jemný, ale pevný tázací postoj udržujte asi půl hodiny. Možná, že odpověď ve formě duchovního záblesku, velice jemného záblesku, přijde ještě dnes. Opravdovost, pokora a trpělivost jsou nutné v každém případě.

RÁDŽAJÓGA

Hluboko v člověku existuje něco, co čeká na své odhalení, něco, co se odhalí samo, když člověk pronikne dostatečně hluboko, když to milost udělí nebo když je tomu karma příznivě nakloněna.

Může to být časem kdokoliv z vás, komu se této milosti poznání dostane a já bych vám to ze srdce přál. Je však na vás, abyste udělali první krok.

K POZNÁNÍ PRAVDY – Otázky a odpovědi

  • (dopis p. Eduardovi)

“Jak by se člověk měl snažit žít a co by měl dělat, aby měl naději na výrazný duchovní pokrok, nebo i na osvobození už v tomto životě?” Petr

Měl by ses odevzdat přítomnosti až tak daleko, že ego zmizí. Když zmizí ego, zůstane skutečnost pravdy.

Všeobecně lze říci: Dělejete cokoliv kladného a hodnotného, od modlitby až po zametení podlahy. Ale nedělejte to pro sebe, dělejte to pro Boha. A i kdyby to byl jen tanec nebo třeba zpěv, staňte se pouhým nástrojem Božím, nebo, chcete-li, jeho pouhým služebníkem, jako byste sloužili Bohu celou duší a celou svou bytostí sloužit a nic, zhola nic za to od něho neočekávali.

  • (dopis p. Eduardovi)

“Dostávám se v meditaci do nekonečného klidu a ticha ve svém nitru. Nacházím zde mít, lásku a nekonečné světlo, které prozařuje mou osobnost. Zde také nalézám odpovědi na své otázky. Toto poselství, kterého se mi dostává skrze meditaci, rozvíjím dál mezi svými přáteli. Cítím, jak duchovně rostu, a je to krásný, nepopsatelný pocit svobody a lásky. Když si vyjdu na procházku do přírody, začínám naslouchat přírodě, a hle, uvidím na keři ptáčka, jak zpívá, sleduji, jak je bezstarostný a vychutnává klid a svobodu. Z melodie, kterou si zpívá, cítím lásku a ta mě hřeje u srdce. Pak ptáček najednou odletí a já sleduji jeho let. Představuji si, že letím s ním a povídáme si spolu. Z našeho rozhovoru mám hezký pocit, z tohoto malého pozastavení si odnáším hodně inspirace. Dál se pozastavím nad mohutným bukem, obejmu ho a opět začnu meditovat. Strom mně dodává hodně pozitivní energie. Cítím, jak mě objímá svou láskou a pochopením. Když ukončím meditaci se stromem, tak mu poděkuji, pokloním se a těším se na další setkání. Přál bych si, aby každý člověk zažíval při procházkách to, co já, aby si udělal na sebe čas a tím získal svobodu.” Pepa

Přijímat lásku a mír z nitra a rozdávat ji všem živým bytostem je tou nejlepší činností na světě vůbec. Jen si ji, Pepíčku, nenech vzít, nenech si ji nikým narušit. Je to jedna z nejlepších meditací. 

  • (dopis p. Eduardovi)

“Tento zážitek, který mi byl dán, je téměř nemožné vyjádřit slovy, proto to berte jen jako pokus o jeho přiblížení. Člověk se náhle ponoří do tak čistého a hlubokého stavu, že jeho bytost ztratí obrysy, postupně se rozplyne a zůstane pouze neosobní čisté vědomí. Toto vědomí si uvědomuje svou existenci a spočívá zcela klidně, ale velice živě samo v sobě. Zároveň je si vědomo i těla a světa, ale neosobně, jako by se ho to vůbec netýkalo.V tomto stavu není čas, čisté vědomí je věčné – pochází samo ze sebe a oživuje celý svět. Vědomí spočívající ve věčnosti je nesmrtelné. Je si naprosto jisto, že je trvalé, nezničitelné, a že není nic, co by tímto čistým vědomím nebylo prostoupeno. Nemá počátku ani konce a je zcela bez hranic. 

Po takovém zážitku si člověk uvědomí nicotnost svých lidských starostí a zcela se přestane bát svého fyzického konce, neboť ví, že jeho tělo je jen jakási dočasná schránka, která jej neomezuje ani nevyjadřuje, a až doslouží, bude po čase nahrazena tělem jiným. Dalším přínosem tohoto a podobných zážitků je postupná ztráta egoismu a vůbec egoistického pohledu na svět, neboť člověk začíná cítit takovou sounáležitost, propojení a soucit s ostatními bytostmi, jako by byly jím samým. Všechna stvoření, lidé, zvířata, rostliny i věci zdánlivě neživé jsou jen aspektem věčného vědomí.” Petr

DUCHOVNÍ ZÁŽITKY

Teď ve vás není ani minulosti ani budoucnost, ale taky žádný bod. Snažte se jen vycítit nebo zachytit, jemně a nenásilně pozorovat nekonečnou prostorovost stálých teď. Prosím v srdíčku, ne v hlavě, v srdci se to děje. A úplně se uvolněte. Nesmíte se najednou stát napjatými, jak se to často stává, buďte uvolnění, stále. A teď si jen uvědomte, tiše, jako by vám to někdo zdaleka říkal: “Není zde žádná budoucnost… není zde žádná minulost… všecko je jen stálé a nepřetržité TEĎ.” Uvědomte si, že okamžik “teď” je zde stále a že je vším a všude, že se ho nemůžete nikdy zbavit. Byli jste s ním v minulosti, když minulost probíhala v teď, a budete s ním i v budoucnosti, až bude budoucnost na okamžik probíhat zase v teď.

INTUICE PRAVÁ A NEPRAVÁ

Intuice vzniká na rozhraní hlubokého spánku a bdělého stavu, proto se nejčastěji dostavuje ještě v zasnění. Je tedy dobré uvažovat o problému těsně před usnutím nebo i při náhodném probuzení v noci. Důležitá je přitom citlivost k mentálním pochodům. Proč? Protože intuice k nám přichází velmi jemně, skoro až nepozorovaně. Ale právě to je pravá intuice, kterou rozeznáme od nepravé tím, že pravá intuice je zpočátku vskutku velmi jemná. Nepravá naopak přichází náhle, prudce a až příliš přesvědčivě. Na to buďme zvlášť opatrní.

  • (dopis p. Eduardovi)

“K čemu však ten koloběh, když člověk neví, na základě jakých nedostatků se sem vlastně dostal?” W.

Pokročilý to poznává a karma se mu obratem vyrovnává. U méně pokročilých se vyrovnávání karmy odkládá. Méně pokročilí by proto měli bdít nad svým myšlením i jednáním, aby si své závislosti běžně uvědomili a pokud možno se jich vystříhali. K tomu slouží zejména filozofická modlitba Bázlivcům a vyloženým egoistům však ani ona nepomůže, protože ti se k soustavnému duchovnímu cvičení stejně nikdy nedostanou..

87b8e-filos2b001
více o knihách manželů Tomášových
Advertisements