Karel Funk – Mystik a učitel

Klidnou hladinu mého ducha klackem nerozčeří.

Poznávám-li, že jsem zhřešil, týmž okamžikem jsem zproštěn viny; neuznám-li to a trvám na tom, že jsem činil dobře, je to hřích.

To horko nebo zima není stav, ale je to zkouška, abychom zůstali klidní, i kdyby mráz nebo oheň nás pálil. Milovat víc.

Život se nesmí jen pociťovat, nýbrž žít.

Musí se narodit tam a tam, protože to nežil, neprocítil. Neměl soucit s chudobou, opovrhoval jí, kdežto druhý zas měl touhu po bohatství, nenáviděl boháče, a proto musí oba prožít v nových životech, co si zapříčinili.

Každý člověk má vše, doslova vše v sobě. V sobě najde, co potřebuje a řídí-li se podle někoho, tu žije cizí život a ne svůj; stane se loutkou. Když pak umře a před jeho zrakem vystoupí celý život, tu s hrůzou pozná, jak sám sobě lhal, jak sám sebe mystifikoval. A tu nezbývá pro něj nic jiného, než se vrátit a začít znovu.

Světlo je všude a ti, co hledají, zapomínají, že světlo je také v nich.

Nesoudit sama sebe ani jiné.

Když je něco nejasné, dát do do Ticha. Vdechnout a vydechnout. Ponoří se do Ticha a pak se opět – jasné již – vynoří.

Jsem klidný – pomalu si to říci, ztotožnit se s tím – pak jsem opravdu klidný.

Rovnováha je bod klidu.

Nedávej si pravidla, to jsou pouta. Nedělej si sám překážky. Hlavní věc – intuitivně žít.

Čím méně člověk myslí na starosti, překážky, nesnáze, čím méně se jimi obírá, tím dříve se všechno urovná.

 

Advertisements