L.A.SENECA – Výbor z listů Luciliovi

 
Lucius Annaeus Seneca (4 př. n. l. Cordóba, Španělsko – 65 Řím, Itálie) byl římský stoický filosof, dramatik, básník a politik, syn Senecy staršího a vychovatel císaře Nerona. 
 

“Začtěte se, prosím, a po chvilkách přemýšlejte svým srdcem nad hloubkou filosofovy moudrosti” 

 

úryvky z knihy:

  •  PRVNÍ LIST (můj název: Uchovej čas)

“Začni si činit nárok sám na sebe a sdruž i uchovej všechen čas, o který jsi byl dosud olupován nebo okrádán nebo který ti přicházel nazmar. Někdy nás o čas oberou, někdy nám jej uzmou, někdy se nám sám vytratí. Nejhanebnější však je ztráta, která vzniká z netečnosti. Největší část života uniká těm, kdo dělají špatně, veliká část těm, kdo nedělají nic, celý život těm, kdo dělají, co dělat nemají. Chápej se každé hodiny!

  • DRUHÝ LIST (můj název: Klidná mysl)

Každé těkání je známkou chorobného ducha. Prvním příznakem vyrovnané mysli je po mém soudu schopnost setrvat na místě a dlít sám nad sebou. Ten, kdo je všude, není nikde. Co je pestré a protichůdné, obtěžuje a neživí. Proto vždycky čti osvědčené autory, a zatoužíš-li někdy po změně, vracej se ke knihám, které jsi četl dříve. Chudoba vskutku přestává být chudobou, je-li veselá. Chudý není, kdo má málo, ale kdo touží mít více.

  • TŘETÍ LIST (můj název: Přátelství)

Pakli však pokládáš za přítele někoho, k němuž nemáš stejnou důvěru jako k sobě, jsi na nesmírném omylu a nedosti znáš podstatu pravého přátelství.

Po uzavření přátelství je třeba věřit, před uzavřením usuzovat.

Dlouho uvažuj, zda máš toho nebo onoho přijmout za přítele. Uznáš-li, že se tak má stát, otevři mu celé srdce a hovoř s ním tak odvážně, jako mluvíš sám se sebou.

  • ČTVRTÝ LIST (můj název: Zdokonalení ducha. Život/Smrt)

Vytrvej, jak jsi začal, a co možná pospíchej, abys z ducha zdokonaleného a vyrovnaného mohl tím déle mít užitek.

Přemítej denně o tom, abys mohl s klidnou myslí opustit život, na kterém mnozí lpí a jehož se drží tak, jako se ten, kdo je unášen dravým proudem, chytá trnitých větví a drásajících kamenů. Přečetní lidé se uboze potácejí mezi strachem ze smrti a mukami života: žít nechtějí, zemřít nedovedou. Proto si hleď zpříjemnit život tím, že se vůbec přestaneš oň strachovat. jenom takové dobro je plným potěšením pro majetníka, je-li mysl připravena na jeho ztrátu.

Nespoléhej na to, že se právě plavíš po tiché hladině; v mžiku se moře dovede rozbouřit.

Lidé se pachtí za zbytečnostmi.

Tak a podobně musíme stále přemítat, chceme-li klidně čekat na poslední hodinu; bojíme-li se jí však, činíme si i všechny ostatní hodiny neklidnými.

  • PÁTÝ LIST (můj název: Zevnějšek – Nemít strach – Minulost/Budoucnost)ˇ

Že vytrvale studuješ, všeho jiného jsi nechal a jenom o to usiluješ, aby ses každodenně učinil lepším, plně ti schvaluji a mám z toho radost.

Kdo k nám vejde do domu, nechť se více podivuje nám než-li našemu zařízení. Je veliký ten, kdo dovede hliněného nádobí užívat, jako by bylo stříbrné; ale není menší ten, kdo užívá stříbrného, jako by bylo hliněné.

Přestaneš se bát, přestaneš-li doufat. Naděje má v patách strach. Obé vzniká z neklidného očekávání budoucnosti. Největší pak příčinou obého je, že se nepřizpůsobujeme přítomnosti, nýbrž zalétáváme myšlenkami daleko dopředu. A tak se prozíravost, největší dobro člověka, zvrhne ve zlo. Zvířata prchají před nebezpečím, které vidí, a když uniknou, jsou klidná; my se mučíme i budoucím, i minulým. Mnohá lidská přednost má škodlivé důsledky; paměť totiž oživuje muka strachu, prozíravost je předjímá. 

  • ŠESTÝ LIST (můj název: Dav)

Stáhni se do sebe co jen můžeš. Stýkej se jen s těmi, kteří tě dokážou udělat lepším. Pouštěj k sobě ony, které dokážeš udělat lepšími. Vše se to děje vzájemně: lidé, učíce jiné, sami se učí.

Opovrhuj libostí, která přichází z přitakávání množství lidí. Mnozí tě chválí. Budeš se snad proto líbit sobě, že jsi takový, jakému rozumějí mnozí? Tvé přednosti musí se týkat tvého nitra.

  • ČTRNÁCTÝ LIST (můj název: Tělo/Duch/Ctnosti)

Přiznávám, že je nám vrozena láska k našemu tělu. Tvrdím však, že mu nesmíme otročit. Přílišná láska, kterou prokazujeme tělu, znepokojuje nás obavami, zatěžuje nás starostmi.
Vyhýbej se trojímu: nenávisti, závisti a opovržení.

  • ŠESTNÁCTÝ LIST (můj název: Filosofie)

Šťastný život získáváme dokonalým zvládnutím filosofie, snesitelný život aspoň částečným obeznámením s ní. Ale i v tom, co je jasné, musíme se utvrzovat a hlouběji si to vštěpovat každodenním uvažováním. Je třeba neochabovat a ustavičné úsilí zpevňovat, až se to, co bylo dobrým úmyslem, přemění v dobrou povahu.
Zpytuj se, rozmanitě zkoumej a pozoruj!
Filosofie utváří a vzdělává ducha, upravuje život, řídí činy, ukazuje, co dělat a čeho nechat, sedí u kormidla a určuje směr plavby, když se zmítáme v nebezpečných vlnách.
Přirozené tužby mají své hranice; tužby zrozené z klamných představ neznají, kde by skončily; vždyť klam nemá mezí.

  • OSMNÁCTÝ LIST (můj název: Předstih/Zásady osudu)

Zvol si několik dní, spokoj se v nich nejskromnějším a nejlacinějším pokrmem i hrubým a drsným šatem a řekni si: “Tohohle ses tedy bál?”
Toho, který nemá selhat v rozhodném okamžiku, musíš cvičit již předtím.

  • JEDENADVACÁTÝ LIST (můj název: Určení cesty/Zcela jasně/Chtivost/Ubírání)

Sobě sám jsi největší překážkou. Nevíš, co chceš. Přikládáš velikou cenu tomu, co máš opustit. Zadržuje tě lesk vezdejšího života, z něhož se máš vzdálit, jako bys měl padnout do špíny a do temnot. Jsi na omylu. Přechod z tohoto života do budoucího je ve skutečnosti vzestup.

  • TŘIADVACÁTÝ LIST (můj název: Trvalá radost = věčná)

Neradovat se z prázdných věcí.
Nejvyšších stupňů dojde ten, kdo ví, z čeho se má radovat. 
Ustaraný a sám sebou nejistý je ten, koho dráždí nějaká naděje, byť byla na dosah ruky, byť se nemusila nesnadno shánět, byť ho nikdy nezklamalo, v co doufal.
Nauč se radovat!

  • ČTYŘIADVACÁTÝ LIST (můj název: Strach)

Chceš-li se zbavit jakéhokoliv zneklidnění, představuj si přímo, že se stane všechno, čeho se tolik obáváš, a ať jde o jakékoli zlo, sám je u sebe změř a odhadni svůj strach. Poznáš zajisté, že není ani veliké ani dlouhé, čeho se obáváš.
Je směšné chvátat k smrti z omrzelosti života, když jsi právě tento chvat zavinil způsobem svého života.
Tak veliká je lidská nerozumnost, ba šílenost, že strachem ze smrti jsou někteří k smrti doháněni.

  • OSMADVACÁTÝ LIST (můj název: Zmatek v duši/Buď si stálým soudcem)

Myslíš, že se to přihodilo jenom tobě, a podivuješ se tomu jako něčemu neobvyklému, jestli jsi dlouhým cestování a střídáním tolika míst nerozptýlil svůj zmatek a trudnomyslnost? Ducha musíš změnit, ne povětří. Půjdou s tebou tvé slabosti, ať přijdeš kamkoli.
Ptáš se, proč ti tvůj úprk nepomáhá? Prcháš s sebou. Ducha musíš zbavit břemene; dokud tak neučiníš, nebude se ti líbit nikde. 
Ale když se zbavíš onoho zla, stane se ti každá změna místa příjemnou.
Vždyť kdo neví, že chybuje, nechce se napravit. Proto se všemožně sám prošetřuj a usvědčuj. Převezmi úlohu zprvu žalobce, potom soudce, a až naposled přímluvčího. Zaútoč občas sám na sebe.

  • DEVĚTADVACÁTÝ LIST (můj název: Říkat pravdu druhým/Vážnost sama sebe)

On (kamarád) k nám přichází zřídka, a to jenom proto, že se bojí slyšet pravdu.
Pravdu je třeba říci jenom těm, kdo ji chtějí slyšet.

  • PĚTATŘICÁTÝ LIST (můj název: Důslednost)

Dělej pokroky a především se starej o to, abys byl důsledný. Kdykoli se budeš chtít přesvědčit, zda jsi něčeho dosáhl, pozoruj s, zda dnes chceš totéž, co včera. Proměnlivost vůle je známkou toho, že je duch rozkolísán a dává sebou zmítat brzy sem, brzy tam, podle toho, jak zavane vítr.

  • JEDENAŠEDESÁTÝ LIST (můj název: Každičký plnohodnotný duchovní den)

Přestaňme si přát to, co jsme si přávali kdysi! Já aspoň usiluji o to, abych v stáří neměl stejná přání, jaká jsem míval v dětství. Mé dny, má práce, má přemýšlení směřují k tomu jedinému: skoncovat se starými zly. Usiluji o to, aby mi celý život vyvážil jediný den. Nechci jej, přísámbůh, urvat jako poslední, ale dívám se naň tak, jako by mohl být třebas poslední.

a tak dále…. 🙂