Marcus Aurelius Antoninus – Hovory k sobě

Marcus Aurelius Antoninus (121 – 180) právem nazýván filosofem na trůně… Řím, stoicismus

“Začtěte se, prosím, a po chvilkách přemýšlejte svým srdcem nad hloubkou filosofovy moudrosti” 

úryvek z knihy:

Můj děd Verus mi dával příklad dobrého srdce, které se nedovede hněvat.

Fronto mě přivedl k poznání, kolik závisti a pletichářství a pokrytectví vězí v samovládě a jak ta naše takzvaná šlechta obyčejně mívá málo lásky k bližnímu.

Neutrácej zbytek svého života přemýšlením o jiných, jestliže to nemá vztah k něčemu obecně prospěšnému (tím se jen připravuješ o možnost jiné činnosti): tedy všelijakým hloubáním o tom, co ten nebo onen dělá a proč asi, co mluví a o čem přemýšlí a co asi má za lubem, a o jiných takových věcech, které způsobují, že se uchyluješ od sledování své vlastní vůdčí části. Dlužno tedy vyloučit z řady našich představ i všechno libovolné a jalové, jmenovitě pak všetečnost a zlomyslnost, a je potřebí si navyknout jen takovému přemýšlení, abys na otázku zčistajasna danou: “Nač teď myslíš?” mohl neprodleně a upřímně odpovědět: “Na to a na to”, tak aby z toho bylo patrno, že veškeré tvé myšlení je prosté, přátelské a hodné společenského tvora, který se zdržuje pomyšlení na řevnivost, závist, podezíravost i jiného podobného, nad čím by ses musil rdít, kdyby ses doznával, že ses právě tím v duchu obíral.

O každé věci, která právě zasahuje do tvých představ, si utvoř přesný pojem neboli obraz, abys ji viděl, jaká je ve skutečnosti svou podstatou, obnažená, jako celek i ve svých součástech, a aby sis dovedl pravým jménem označit jak ji, tak jednotlivé části, z nichž se skládá a v něž se opět rozpadne. Neboť nic nepřispívá k duševnímu zušlechtění takovou měrou, jako když dovedeš metodicky správně zkoumat každou věc, která tě v životě potkává.

Lidé si hledají místa, kam by se uchýlili: venkov, přímoří, hory. Však i ty nezřídka zatoužíš po něčem takovém. Ale to všechno je svrchovaně zpozdilé, neboť v kteroukoli chvíli se ti zachce, můžeš se uchýlit v sebe sama. Vždyť nikde nemá člověk klidnějšího ani nerušenějšího útulku než ve své vlastní duši, zejména ten, kdo má v sobě takové hodnoty, že stačí do nich nahlédnout, a ihned se ocitá v dokonalé pohodě; tato pohoda pak podle mého soudu není nic jiného než pocit mravní spořádanosti. 

Nesuď o věcech tak, jak je posuzuje ten, kdo ti ubližuje, nebo jak on by rád, abys je posuzoval, nýbrž hleď na ně tak, jak podle pravdy jsou!

Neveď si tak, jako bys měl žít myriády let! Nevyhnutelný osud se vznáší nad tebou. Dokud žiješ, dokud ještě můžeš, staň se dobrým!

Zkus to, jak se ti osvědčí život dobrého člověka, který se spokojuje tím, co mu uděluje vesmírná příroda, a dále i vlastním spravedlivým jednáním a dobrým smýšlením.

Všiml sis oněch zásad? Všimni si i této: ničím se neznepokojuj a buď bez předsudků! Proviňuje se někdo? Na sobě se proviňuje! Přihodilo se ti něco? Správně: každá příhoda ti byla od prvopočátku osudem určena a v osnově veškerenstva zchystána. Konečně – život je okamžik: dlužno využít přítomnosti obezřele a spravedlivě. Buď střízlivý…

Co nevidět umřeš, a pořád ještě nejsi ani přirozený, ani uklidněný, ani beze strachu před škodou zvenčí, ani shovívavý ke všem, ani nehledáš moudrost jen a jen v spravedlivém jednání.

Hleď proniknout v lidskou duši a pozoruj, čemu se vyhýbají a oč usilují rozumní!

Jak je snadné zapudit a vyhladit každou zneklidňující a nepřiměřenou představu a ihned zase nabýt úplné duševní pohody!

Nejlepší způsob odplaty je neodplácet špatné špatným.

Zamysli se nad tím, kolik tělesných a zároveň duševních pochodů se současně děje v touž chvilinku v každém z nás! A pak se nebudeš divit, jestliže ještě mnohem více, ba vůbec všechno, co se děje, je současně zahrnuto v onom jednotném veškerenstvu, kterému říkáme vesmír.

Sám zpříma. Nikoli zpřimován!

Každý den prožívat, jako by byl tvůj poslední, bez prudkých vzruchů, bez otupělosti a bez přetvářky – to je znak dokonalé povahy.

Zaměřuj svou pozornost k tomu, co je podstatou každé slovem označené činnosti nebo zásady nebo věci. Po právu se ti děje tak a tak; je ti milejší stát se dobrým až zítra než jím být už dnes?