MARTA FOUČKOVÁ – Jsem

175cd-stac5beenc3bd2bsoubor

Marta Foučková – psycholožka, pedagog, léčitelka, regresní terapeutka (metoda léčení pomocí návratu do minulých životů), spisovatelka duchovní literatury.

Celý život se snažila poznávat zákony Vesmíru a předávat je dalším lidem. Její vypracovaná metoda, kterou nazvala hlubinná terapie, jí umožnila odkrýt celou řadu zákonitostí hlubokého podvědomí.

Dobrala se důvodů mnoha depresí, duševních poruch, narušených vztahů mezi lidmi a poznala, že naše útrapy a těžkosti nepramení pouze z tohoto života, ale že je nutno najít jejich příčinu i v čase zpět, v minulosti i v minulých životech.

Stěžejní základ práce, štěstí lidí a klid na Zemi, spatřuje v oblasti duchovního obrození. Její přednášková činnost je rozšířena po všech místech naší země a slyšely ji již tisíce lidí.

  • Z kapitoly Putování duše

“Otevíráním nadsmyslové koleje minulých životů se rozvazuje na pomyslné koleji našich životů jeden uzlíček za druhým. Nekonečnost minulosti můžeme sledovat v nekonečnu záznamů v mysli každého z nás. Máme nasbíránu celou pokladnici zkušeností, schopností a možností. Záleží jen na tom, kterého klíče použijeme”.

  • Úryvek z knihy

Kdo jsem? Proč jsem? Odkud přicházím? Jaký je účel a cíl mé existence? Kam jdu? Jaký smysl má můj život? Co je život? Co je smrt? Je smrt jen sestrou spánku, strašnou neznámou? Je odpočinkem mezi životy, stejně jako spánek, který zajišťuje obnovení našich sil..?

Od nepaměti si klademe stále stejné otázky, protože o tajuplném světě lidské duše víme velmi málo a neznalost přináší jen strach, obavy a omyly. Jak by však byla naše Země krásnější, kdyby každý začal sám u sebe. Už třeba jenom tím, že se zamyslí nad otázkou, proč na tuto krásnou planetu přišel, proč se sem narodil, jaký je smysl života a k jakému chce dojít cíli.

Každý lidský život má svůj cíl a smysl. Cílem je naše dokonalost a návrat po této Cestě zpět k podstatě: k Bohu. 

Je-li tato Cesta rovná, pak nás není třeba vracet do rovnováhy nepříjemnými metodami, nemocemi, hladem a podobnými situacemi, které se nám nelíbí.

Jsme stálými poutníky z jednoho břehu na druhý. Stále se však vracíme – a ptáme se proč?

Proč v sobě někdo násilně zabíjí božství? Bůh nás stvořil krásné, ale my si této krásy nevážíme a dokonce ji i ničíme. Právě tak nás učinil vnitřně božskými a my jeden druhého i sebe psychicky mrzačíme tím, že se zabíjíme, mučíme, týráme…

Proč jsme se vzdálili Bohu a jeho božské podstatě v nás? Proč nechceme znát své božské “Já” v sobě a slavit jeho přítomnost láskou k sobě i k druhým? Láska jako síla dobra je na této Zemi nejpotřebnější. Plodí toleranci, moudrost, shovívavost, soucit, pokoru, porozumění a odpuštění.

Proč si nechceme uvědomit, že jsme bratrem a sestrou jeden druhému a nechápeme, že bolest, kterou učiníme druhému, působíme zároveň sami sobě? Proč nechápeme jednoduchý zákon Vesmíru, že dobro je spláceno dobrem a zlo zlem a každému se dostane za každý čin spravedlivé odměny a trestu?

Stovky životů pácháme křivdy a nespravedlnosti sobě navzájem. Když nás pak ale najde zákon odplaty, křičíme zlostí, spíláme Bohu a nechceme pochopit, že jsme sami vinni, že je to Jeho moudrá spravedlnost, která nás vrací zpět sobě samému do pochopení, zastavení nebo zabrzdění našich nedokonalostí.

Proč nechceme pochopit, že válka vyvolá válku, nenávist zase jen nenávist, odpuštění odpuštění, lež zase jen lži, zloba zlobu a dobro jenom dobro, láska lásku? Proč to nechceme pochopit a převést v zodpovědnost v nás? Kdo krade, bude okraden. Kdo zabije, bude zabit. Kdo vyvolá válku, bude tolik životů zabíjen, kolik jich jeho vinou bylo zničeno.

Proč nechápeme, že zákon Vesmíru je zákonem, který nelze obejít, ani podplatit? Proč nechápeme, že nemoci jsou důsledkem našeho špatného myšlení Proč nám není jasné, že pokud budeme každou vteřinu svého života správně myslet, nebudeme závidět, pomlouvat, neprobudíme v sobě chamtivost atd., staneme se krásní, protože božské Srdce v nás bude mít možnost zářit z našeho božského těla a svou krásou těšit všechny kolem tak, jako to dělají květiny a příroda, která neměla možnost naučit nenávisti, zlobě a chamtivosti.

Příroda žije podle zákonů božích a bere si jen to, co potřebuje. To jenom člověk chce mít čím dál víc a drancuje přírodu i sám sebe, okrádá druhé a ještě to považuje za samozřejmé a spravedlivé. Avšak právě tak jako příroda vyčerpá svoje zdroje, tak i vesmír vyčerpá svoji trpělivost s člověkem a uvede stav opět do rovnováhy. Nebude se nám to líbit, až se nebudeme mít kam schovat před ozónovou dírou, až nebudeme mít co pít, protože si otrávíme vody radioaktivními i jinými zplodinami a nebudeme mít co jíst, protože Zemi změníme v poušť. Kácí se deštné pralesy a naše lesy ničí déšť síry, smogu a spadu. Budeme se divit, že není v silách lidského organismu přizpůsobit se takovýmto změnám v krátkém časovém úseku.

Je nepochopitelné, proč mocní tohoto světa jen posedávají za jednacími stoly, najedení, v krásných domech, a jen rokují a rokují a nevidí utrpení svých bratří a sester a nechají ničit jejich obydlí i životy. Neuvědomují si, že to budou příště právě oni, kteří budou utíkat s dítětem v náručí do krytu. Bude to jejich život a dítě, které zemře v bolestech.

Proč jsou hnáni do války proti sobě nepřátelé jen proto, že jsou jiné národnosti? Proč mocní světa rozdmýchávají nacionální vášně ve svých bratrech a sestrách? Vždyť se stejně rodíme jednou v jednom a podruhé třeba v úplně jiném národě či zemi.

Na Zemi nejsou vidět hranice. Všichni jsme dcerami a syny této Země a je jedno, kde kdo žije. Důležité však je, jak žije.Jak uskutečňuje svůj život v lásce a sounáležitosti k lidství a k Bohu.

Proč nejsou všechny děti vychovávány s vědomím, že jsou dětmi planety Země, na které je dost místa pro všechny? Proč člověk nechápe, že jenom prací, poctivou prací pro druhé vznikají hodnoty? Proč nechápe, že hodnotami nejsou zbraně, které odčerpávají největší krajíc všem a člověk si je vyrábí pro své zničení? Proč mocní světa nechápou, že těmito zbraněmi budou sami vyhlazeni, protože zákon Vesmíru je neúprosný?

Proč existují výrobci a překupníci s drogami? Proč jsou tak zaslepení ve své touze po jednom jediném snazším životě, když v dalších životech nastane noc jejich intelektu a potrvá věky, než splatí všechno utrpení, které způsobili? Zapomínají, nebo je ještě nikdo nepoučil, že jim bude příště dovoleno narodit se jako mentálně postižení, protože zneužívají svého intelektu k pokoření a zničení mozkových buněk druhých?

Je nekonečně otázek. Velkých i malých. Všechny jsou důležité a na všechny se musí najít odpověď. Odpověď v nás samých. U sebe musíme začít. Každý!” Každý se jednou musí touto otázkou zabývat. Na prahu smrti, kdy si uvědomí, že na druhý břeh je mu dovoleno odnést jenom to, co zde udělal a vytvořil pro druhé. Každý zjistí, že je to pouze otisk dobra a zla a na druhé straně bude obojí pečlivě zváženo a zhodnoceno. Každý pozná, že si nenese na zádech dům, šperky či účet v bance.

Poznání přichází často dříve, než práh odchodu ze života. Každý by měl vědět, že už jen sebemenší utrpění je blahodárné pro očistu. Nazí jsme na zem přišli, nazí zase odejdeme. Je jenom důležité, do jakých “šatů” se zde oblékneme během své pouti. A kvalita “šatu” se ve Vesmíru hodnotí kvalitou Světla a Lásky vykonané pro druhé.

Na zemi si vytváříme kvantu zákonů. Některé dobré, spoustu zbytečných a také špatné. Ale ve Vesmíru je jen jeden zákon: zákon spravedlnosti pro všechny.