Pavlovy rozpravy I.

PAVLOVY ROZPRAVY o věcech pozemských i věčných PRÁH MEZI SVĚTY

Úvod: 

Po létech přemýšlení a hledání Věčné Pravdy dočkal jsem se chvílí, kdy soustředěně ticho kolem mne rozhrnoval přede mnou oponu tajemna. V těchto chvílích, stoje na prahu mezi světy, nacházel jsem spojení mezi životem hmotným a duchovním, dnešním i posmrtným, pozemským i věčným.

To, co jsem dovedl z tohoto spojení vytěžiti, to, co jsem dovedl z něho zachytiti, odhodlal jsem se po dlouhém uvažování napsati a vydati ve sbírce: “Práh mezi světy”.

Tak vznikly rozpravy, v nichž nikdo nehledej vědeckých poznatků. Přijímej je jako projevy srdce, chápej je každý jen svým citem, který je také diktoval. Nejsou to úvahy rozumářské, Jsou to pouhé poznatky duchovní, odposlouchané tony vnitřního hlasu. Mnohé z nich vynořily se jako netušené inspirace na samotném podiu přednáškovém.

Mají jediný úkol: probuditi duše lidské ze spánku hmotařského života k jitřnímu Svítání poznání Pravdy Věčné a k životu duchovnímu, vybudovanému na lásce.

Neříkejte – ne – dokud jste nečetli. Nemusíte říkati ani – ano – až přečtete. Přemýšlejte. Miliony cest vedou k poznání jediné Pravdy nadevším.

Byla to moje předrahá matka, která položila v mé duši první základy k poznání pravého Boha – Boha lásky, Proto její památce věnuji tyto své rozpravy.  

Pavel

“Začtěte se, prosím, a po chvilkách přemýšlejte svým srdcem nad hloubkou slov”  …. 

Úryvky z knihy:

 

Řada I. – vydáno roku 1936

 

KATASTROFY, ZEMĚTŘESENÍ A BUDOUCNOST LIDSTVA

Není pochyby o tom, že žijeme dnes v době neobyčejně vážné a pohnuté. Stačí sledovat denní tisk. Téměř denně zaznamenána je tu zpráva o nějakém neštěstí, které bylo zkázou ne jen jednotlivců, ale mnohdy celých desítek lidských životů. Vedle těchto zpráv nejsou dnes vzácností ani zprávy o velkých tragických katastrofách, ať již zaviněných rukou lidskou nebo živly přírodními, které v jediném okamžiku pohřbí celé stovky, ba tisíce lidí.

Tyto události, jež odehrávají se na celém světě, stejně jako události let minulých měly by probuditi lidstvo k větší pozornosti k tomu, co se kolem nás děje, a dále i k úvaze, proč se tak dějeAle, bohužel, lidstvo se o to vše vůbec nestará. Propadá dál svému sobectví a svému nezdravému pachtění po požitcích,blahobytu a penězích, a neuvědomuje si ani, že žijeme v době tak neobyčejně vážné a důležité.

 

SÍLA LIDSKÉ MYŠLENKY- TELEPATIE

Mezi lidmi je dosud málo pochopena síla lidské myšlenky, a proto také, ke škodě všech, jest jí tak málo používáno. Na druhé straně zas, právě proto, že lidé nechápou, co všechno síla lidské myšlenky zmůže, rozsévají po světě mnoho zla, aniž by o tom věděli.

Kdyby si lidé uvědomovali, co všechno mohou svojí myšlenkou způsobiti, usměrňovali by vždycky myšlenky své k dobrému a vyhýbali by se všem příležitostem, zabývati se myšlenkami špatnými nebo zlými.

Lidská myšlenka je síla přímo tvořivá, která, zejména zase na mysl lidskou, může působiti blahodárně nebo zhoubně. Každá myšlenka naplněná láskou je schopna vytvořiti jen dobro, spokojenost štěstí, zdraví, a to nejen pro vysílatele myšlenky, nýbrž i pro toho, k němuž je vysílána, komu náleží nebo kým se zaměstnává. Stejně tak špatná myšlenka, naplněná nenávistí, závistí, zlobou, může vytvořiti jen zlo, které doléhá zase jen zlem na toho, na nějž ve zlém vzpomínáme. Při nejmenším vzbudí špatnou náladu, a to na obou stranách, mnohdy bývá schopna způsobiti i těžká onemocnění..

Cizí myšlenky, které se nás dotýkají, přijímáme vždy cestou duchovní, telepatickou. Přicházejí zvenčí a mohou nám přinésti užitečné popudy k našemu konání, k našim podnikům i k našemu vlastnímu uspokojení. Avšak stejně tak mohou nám přinésti popudy ke skutkům zlým, sváděti nás k hříchu a způsobiti i naše onemocnění..

Proto máme si vždycky bedlivě všímati svých myšlenek a přijímati jen dobré. Zlé myšlenky, které se nás dotýkají, máme se vždycky snažiti láskou svou přeměniti v dobré. 

Zde jest přímo naší povinností uplatňovati svůj rozum a svou vůli, neboť rozumem svým máme rozpoznávati myšlenky dobré od zlých, a vůlí svou přijímati a určovati, že jen dobrými myšlenkami budeme se skutečně zabývati. Jakými myšlenkami z vlastní vůle se zabýváme, takové vlivy k sobě přitahujeme, takové vlivy na nás působí, rozhodují o našem konání a určují celý náš život..

Chceme-li žíti klidný, spokojený a šťastný život, pak se musíme bezpodmínečně zabývati jen myšlenkami kladnými a dobrými, nikdy ne myšlenkami zlými a zápornými. To o čem myslíme, to současně v sobě také vytváříme. Proto optimisté jsou vždycky šťastnější než pesimisté. Podobně i lidé, nemyslící stále, jako hypochondři, jen na nemoc jsou vždycky zdravější než ti, kteří svými myšlenkami přitahují z vesmíru jen vlivy škodlivé, které působí vždy zhoubně na tělo a přinášejí jím jen samé bolesti.

Střezte proto neustále své myšlenky a vzdejte se všech myšlenek takových, které by vám nebo někomu jinému mohly ublížit. 

Vaše myšlenky usměrní nejlépe základní kameny šťastného života, kterými jsou Víra, Naděje a Láska. Kdo jimi se řídí, poslouží nejlépe sobě i druhým a při tom nikomu neublíží.

Nepodceňujme sílu lidské myšlenky! Domněnka, že mysleti si může každý cokoliv, že myšlenky jsou beztrestné, je velmi stará a naprosto falešná. Pamatujte na to, že ve vesmíru nic se neztratí, tedy neztratí se v něm ani vaše myšlenka!

Řada II. – vydáno roku 1939

 

VĚČNÝ ZÁKON ODPLATY – KARMA

Zákon odplaty není v podstatě nic jiného, než jinými slovy definovaný starý zákon – “Zub za zub, oko za oko”. Je ovšem třeba tomuto zákonu “Zub za zub” správně rozuměti. Tento zákon by se dal vyjádřit také slovy: “Stejné přitahuje stejné”. Zlo přitahuje zase zlo, dobro zase jen dobro – čili, jak praví lidové přísloví – “Jak se do lesa volá, tak s z lesa ozývá”.

Ať konáme cokoliv, všechno má své důsledky. Proto mějme stále na paměti, že si svou karmu, svůj osud sami tvoříme, a to nejen svými skutky, nýbrž i každým slovem, každou myšlenkou! Každý je tvůrcem svého štěstí, a proto nikdo nemá práva naříkati na svůj osud, nebo příčiny svého utrpení sváděti na někoho jiného, nebo dokonce naříkati na nespravedlnost Boží.

Každé naše utrpení, i každá nepříjemnost, která nás v našem životě potká, je vždycky důsledkem nějakého nesprávného činu našeho, a my máme pak jen jedinou povinnost, jediné právo, a to jest – přemýšleti o tom, čím jsme si toto utrpení přivodili, nebo čím jsme si je zavinili.

Kdybychom tak činili v každém případě, a dovedli jít až do nejzazších důsledků spravedlivého posuzování sebe samých, přišli bychom sami k názoru že každé utrpení je pro nás užitečným obohacením a nejlepším prostředkem, který nás převychová k lepšímu a ušlechtilejšímu životu. Rosteme jenom zkušenostmi, zdokonalujeme se poznáním vlastních chyb, a našich chyb bude ubývat, jakmile si budeme uvědomovat jejich následky.

Advertisements